středa 28. března 2018

Sama, sobě, si ...











Po dlouhé době jsem vzala do ruky háček a konečně jsem si i pro sebe umotala oblíbený šátek Carmen od Dropsu.
Dělala jsem ho už počtvrté.
A byla to čistá radost zase jen zaměstnat ruce a vypnout ...
Na vítání hezčích a konečně slunečných dnů je tenhle výrazný barevný kousek ideální.

A v rámci pozimní očisty mám ještě jednoho skvělého malého pomocníka, tentokrát do kapsy a do dlaně ...

Křišťál/křemen je univerzální, nejúčinnější léčivý krystal na světě, velmi silný zesilovač energie, jenž energii pohlcuje, uvolňuje a reguluje, uvádí ji do naprosté harmonie.
Povzbuzuje psychiku, jasnozřivost, samostatnost, pomáhá sebezdokonalení, ochraňuje před vším zlým a negativním, zvyšuje naše duchovní síly, harmonizuje, odstraňuje bloky a stává se zrcadlem naší duše, čistí a chrání auru, zajišťuje klidný spánek. Odstraňuje škodlivé elektromagnetické záření, čistí geopatogenní zóny. 
Je vhodný na všechny zdravotní problémy, včetně problémů duše. Tiší bolesti hlavy a zubů, neurologické a střevní potíže, nevolnosti, podporuje zažívací trakt, posiluje imunitu, uvádí tělo do rovnováhy.


Tak jaro, pojď mi!!!

neděle 25. března 2018

12/2018









Po dlouhé době zase něco z Eliščiny keramiky.
Veselý velikonoční zajda.
Medvídek i se lžičkou.
A jarní věneček, který jsem vytunila na svícínek.

Mějte krásný začátek jara!!!

středa 21. března 2018

Když ...


je dnes ten Světový den poezie ...

Jaroslav Seifert

Karel Toman

Oldřich Mikulášek

Petr Hruška

Vítězslav Nezval

Jiří Orten

Jakub Deml

Petr Bezruč

Jaroslav Seifert

Jan Skácel

J. H. Krchovský


Vladimír Holan
Václav Hrabě

Vladimír Vokolek

neděle 18. března 2018

11/2018




Nemocná.
Už zase ... ach jo.
Tenhle týden měla Ostrava jarní prázdniny a Elišce se teda moc nevydařily.
Do školy může podle paní doktorky nejdříve ve čtvrtek, tak ji dost mrzí, že prošvihne další lekci plavání, které mají tohle pololetí místo tělocviku.
A ještě víc ji štve, že v úterý mají se třídou exkurzi do Janáčkovy konzervatoře, kde si můžou vyzkoušet různé hudební nástroje, takže přijde i o tohle.
Ale co naděláme.
Tak snad má zase na nějakou dobu těch nemocí vybráno.

pátek 16. března 2018

Páteční ...


 

Protože je to teda pěkně dlouho, co jsem sem dávala nějaké ty knižní tipy,  zkouším to dnes napravit alespoň takhle telegraficky. 
Poslední várka z knihovny.
První hromádka mě ještě čeká, z té druhé mám spodní tři knížky už přečtené a horní rozečtenou. 
Mám rozepsaný svůj tradiční každoroční příspěvek s přehledem knížek, které jsem v minulém roce přečetla, tak doufám, že to brzy dokončím a vypustím ven. Letos mám trochu zpoždění, v minulých letech jsem to většinou zvládala maximálně do poloviny února. 
Ale zas je fakt, že těch loňských knih bylo hodně a taky na to musím být v tom správném rozpoložení.
Poslední dobou jsem ale nějaká zabržděná, zpomalená, vyčerpaná a bez energie.
Doufám, že mě nakopne přicházející jaro, neskutečně se na něj těším ...
A o víkendu si už asi pomůžu nějakou tou velikonočně-jarní výzdobou ... slepička už u nás přistála :-)

Hezký víkend!

čtvrtek 8. března 2018

10/2018




Eli válí - zvlášť ten kostým má fakt vymazlený ♥

Tak ať jsme všechny šťastné, spokojené a milované!!!

neděle 4. března 2018

9/2018


Moja moja ♥

Eliška nechodila celý týden do školy, protože byla nachlazená a na střídačku hlídaly obě babičky.
Doma spala jen z úterý na středu, pondělí a úterý hlídala moje mamka, od středy do pátku ta Jirkova - ještě že je máme a že už jsou obě hlídací :-) Babičky naše milé, moc děkujeme ♥
A  stačí nebýt skoro celý týden doma a to se to pak v pátek odpoledne tulí k mamince o 106 :-)



čtvrtek 1. března 2018






Babiččina každodenní rutina ...

Babička má dny lepší, dny horší a dny na hovno.
Přesně v tomhle pořadí - těch dobrých je čím dál tím míň.
Třeba momentů, kdy se teď babička usměje, je přímo zoufale málo.
Ale díky za to, že pořád ještě sem tam jsou.
Poslední dobou každou návštěvu obrečím.
Někdy pozitivně fungují pravnoučata, takže se s Eli snažíme za babičkou chodit co nejčastěji.
Ale zabírá to fakt jen občas.

Mamka se zatím pořád ještě drží, s láskou se stará, opečovává a bojuje.
Se svou maminkou svádí každodenní těžké bitvy, které ji stojí hodně úsilí, nervů, dohadování, starostí a slz.
Babička je slabá, unavená, vyčerpaná, apatická, špatně mluví a těžko hledá slova, udělá už jen pár kroků po bytě a jinak většinu dne proleží, nic ji nebaví, nechce jíst, nechce pořádně brát léky, nechce už nic ...
Bývá protivná, dětinská, lítostivá, vzteklá,  naštvaná a nešťastná.
A ke své dceři se dokáže chovat hodně necitelně a krutě.
Víme, že za to nemůže.
Že už to prostě není stoprocentně ona.
Ale vzteklá, naštvaná, ublížená, smutná a hluboce nešťastná je pak i mamka.

A mně je z toho všeho kurevsky smutno ...
Je mi líto babičky, protože takovéhle odcházení bych nepřála nikomu.
Je mi líto maminky, protože vidím, jak ji to zmáhá a ničí.
A bojím se o ně.
Strašně.
O obě. 
O svou maminku, protože se to všechno začíná negativně podepisovat i na ní - fyzicky a hlavně psychicky.
A o svou babičku, protože ačkoliv jsme spolu v minulosti mívaly hodně velké konflikty, vždycky tu pro mě byla a já prostě nechci, aby se takhle trápila příliš dlouho.

Protože ona už tady zkrátka nechce být ...
Hlavně sama se sebou.
S tím, co se z ní stalo.
S tím, co stáří a nemoci udělaly s jejím mozkem, pamětí, řečí, povahou a křehkou fyzickou stránkou.
Protože nejkrutější na tom všem je, že pořád ještě mívá i ty světlé chvilky a v jejím pohledu najednou úplně jasně vidím, že si to všechno až příliš dobře uvědomuje. 
Jaká byla před lety.
A jaká už nikdy nebude.
Ani ve svých očích.
Ani v těch našich.

Už tady prostě nechce být a opakuje nám to při každé návštěvě.
Vzdala to už dávno, ale ta úleva pořád nikde.
Nedokážu si vůbec představit, jaké to bude a co to s námi se všemi udělá, až se babička  - ta naše rodinná jistota - jednoho dne ztratí ... 
Ale až to nastane, moc bych si přála, aby mezi mou maminkou a mou babičkou zůstalo jenom to hezké a hlavně láska, pochopení a smíření.
A ne všechny ty skutečné či zdánlivé křivdy, naštvanost, lítost, smutek, bolest a slova, která zranila a už nejdou vzít zpátky ...