středa 26. července 2017

Velký úklid ...


Když byla začátkem července Eliška s Jirkou v Chorvatsku, konečně jsem se OPRAVDU dostala k tak dlouho odkládanému a sobě samé tolik slibovanému velkému úklidu knihovny.
A jsem ráda, že jsem to fakt dotáhla do zdárného konce ...
Od jara mám doma své vlastní Ex libris razítko, které jsem si chtěla pořídit už od střední školy, a měla jsem nutkavou potřebu si všechny své léta a s láskou shromažďované knihy konečně "označkovat" :-)
Mám jich fakt spoustu a na mé knihovně je hodně znát to, že jsem vystudovala brněnskou knihárnu a pak češtinu, a taky to, že jsem svého času strávila spoustu hodin poctivým lovením po všech možných brněnských, ostravských a pražských antikvariátech :-)
Jsem na svou knihovnu pyšná a mám ji ráda. 
Uklidňuje mě. 
Mého muže, který mou vášeň pro knihy nesdílí, naopak lehce znervózňuje.
Možná víc než lehce.
Knihovna nám totiž doma zabírá celou jednou stěnu  a je doslova nacpaná.
Možná tak trochu až nad rámec svých možností.
Knihy v ní musím mít z nedostatku místa barbarsky ve dvou řadách.
Smutně za sebou. 
Potřebovala bych další nové police, ale vůbec netuším, kam bychom je doma dali.
Ach jo.
Po letech, kdy jsem nové přírůstky umisťovala do knihovny víceméně impulzivně a tam, kde ještě bylo nějaké místo, jsem si chtěla knihovnu srovnat, protřídit, nechat ji znovu nadechnout a zbavit prachu.
A naivně jsem doufala, že k ní přistoupím racionálně a s chladnou hlavou a že se mi podaří jí trochu odlehčit. 
Vyřadit knihy, které už mi nic nedávají a které nepotřebuji.
Otevřeně přiznávám, že jsem tedy ani náhodou nenaplnila svá velká očekávání.
Odpadlíků bylo ve výsledku zoufale málo.
Shame on me!
A Marie Kondo na mě!  Pokud mě paměť neklame, ve své knize doporučovala vlastnit maximálně 20 knih a zbytek nemilosrdně vyhodit.
Chápete to? Jen 20???!!!
To bych nedala :-)

Každopádně - byl to fakt proces. 
V podstatě mi to s přestávkami zabralo čtyři dny.
Protože pečlivé razítkování.
A protože když jsem ty své knihy jednu po druhé brala do rukou, často jsem se začetla a sumírovala si v hlavě seznam těch, co si určitě chci přečíst znovu a další seznam těch, které jsem si koupila a vlastně ještě nečetla. 
Jako jo, asi mám doma spoustu "zbytečných" knih, ale ani ty, ke kterým se třeba v dohledné době nemám v plánu vracet, jsem nedokázala vyhodit poslat dál. 
Prostě to nešlo.
Nezbývá mi, než doufat v to, že Eliška bude tuhle mou lásku a vášeň jednou se stejným nadšením sdílet a že bude za to, co jí tu po mně v těch knihách zůstane, ráda. 
Že to pro ni nebude přítěž a starost.
Nebo jen velká hromada nepotřebného papíru.
Že až bude jednou větší, najde tam plno věcí.
Spoustu nádherných, zajímavých a poučných příběhů.
Spoustu krásných slov.
Že pochopí, jak je žít s knihami obohacující.
Že UMĚT si číst a milovat to, je ve skutečnosti obrovský dar. 

Zatím to vypadá, že k tomu má více než slušně nakročeno ...

Ale našemu pragmatickému tatínkovi to raději neříkejte :-))

Tak tohle je MÉ krásné Ex libris razítko ♥





Chtěla jsem klasiku na dřevěném štočku a hledala jsem fakt pečlivě.
Věděla jsem, že chci nějaký ptačí nebo stromový motiv, žádnou extravaganci nebo kýč.
Razítko jsem si nechala udělat u Lídy Kejmarové a jsem maximálně spokojená.
Výsledek fakt předčil má očekávání. 
Ptáček je krásně a detailně propracovaný a font se mi taky moc líbí.


Hned na jaře jsem si ho samozřejmě musela vyzkoušet
a jako první jsem si orazítkovala svou "kolekci" Miloše Urbana.

A takhle vypadá razítko poté, co prošlo tou velkou zatěžkávací zkouškou ...
To, že bylo hodně používané, je na něm fakt znát :-)



Stav před ... knihy stropu se dotýkající ...


... z procesu ...




... objevila jsem i spoustu vzpomínek na Brno ...

Diplomku jsem prolistovala, pocítila slabou nevolnost
a zase jsem ji pečlivě schovala až úplně dozadu :-)

Ale našla jsem i knížky, které mě po letech znovu rozesmály -
třeba tuhle Tisíciletou profesora Dušana Šlosara,
který nám na fakultě přednášel Historickou mluvnici češtiny,
s mou kamarádkou Míšou jsme se ho velmi obávaly (a myslím, že jsme nebyly samy)
a až s odstupem času jsem si vlastně uvědomila, jak byl ve skutečnosti skvělý a moudrý.
Srandovní věnování samozřejmě nepsal on,
ale kamarádi, kteří mi jeho knihu dali k narozeninám ...

Skripta ze staroslověnštiny - nechápu, že jsem byla schopná to plynně číst ...


Věnování od mého oblíbeného básníka ... tohle už je autentické :-)

Knihovnu jsem ty dny probírala fakt dlouho do noci,
takže mi neuniklo ani tohle krásné letní svítání ...
Chvíle, kdy se sova může potkat se slavíky :-)


A takhle ji teď zase nějakou dobu neuvidím ...


Hotovo ...
Vím, že to není žádná hitparáda a kdybych měla více místa,
uspořádala bych si knihovnu jinak,
ale momentálně je to naše maximum.
Moje i její ...


4 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Míšo, a vzpomínáš na tu hrozivě vystrčenou židli? :-)
      A jak jsi nás omylem zapsala místo celkem anonymní přednášky na jeho velmi kontaktní seminář? :-D

      Vymazat
  2. Jani, nádherně napsaný, mám husí kůži z těch posledních vět... je to určitě dar "umět si číst", taky ho snad mám a miluju to a je to pro mě užitečně strávený čas :-) A taky díky za knižní tipy, bez Tebe bych takový čtenářský rozhled neměla :-* Krásný léto a v září na viděnou! pusu M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, ty víš ... ♥
      Další knižní tipy chystám, mám toho spoustu přečteného, tak si držím pěsti, ať to sepíšu co nejdříve ...
      Pusu!

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)