pondělí 31. července 2017

...

Protože v poslední době čtu jak "o dušu", mám tu pro vás zase pár knižních tipů,
respektive mých drobných postřehů ke knihám, které se mi podařilo přečíst.

Eliška je teď většinou přes týden na prázdninách u babičky,
a domů si ji bereme vždycky na víkend a někdy na noc, 
takže mám na čtení více času a protože skoro vůbec nekoukám na televizi
a pořád chodím spát hodně pozdě,
hlavně večerní čtení to jistí :-)

Jsem trochu ve skluzu, takže dnes o knížkách, 
které jsem přečetla na samém konci května a začátkem června ...



Román Ratajský les publicisty a novináře Aleše Palána vychází ze skutečných událostí z padesátých let minulého století, kdy byla v lese právě poblíž Ratají nad Sázavou nalezena příliš aktivní a kvůli horlivé propagaci kolektivizace vesnic mezi lidmi nepříliš oblíbená komunistická funkcionářka s prostřelenou hlavou. Historická fakta ovšem Palán využívá jen částečně a doplňuje je o vlastní, čistě vyfabulované motivy, které přetavuje do téměř thrillerové zápletky. Román má tři časové roviny (1952, 1958, 2014), které se pravidelně střídají, stejně jako perspektiva vypravěče.  Není to vyloženě "top", ale protože po formální stránce je Aleš Palán dobrým vypravěčem, schopným efektivně pracovat s jazykem, působivě vykreslit atmosféru a věrohodně se vtělit do několika různých postav, stojí Ratajský les za přečtení. Minimálně pro připomenutí si toho, jak zrůdně komunistická propaganda a justice fungovaly.

Únavu materiálu Marka Šindelky jsem četla víceméně "z povinnosti" - protože letošní Magnesia litera za prózu, protože je autor některými čtenáři a kritiky tak adorován a já pořád nemůžu přijít na to, proč vlastně, a taky proto, že jsem mu chtěla dát ještě šanci. Četla jsem i jeho tolik obdivovanou Mapu Anny a já s ním mám fakt problém. Nevím proč, nedokážu to úplně přesně specifikovat, je to čistě osobní, ale prostě mě tak nějak nebaví ... tím, jak píše, tím, o čem píše, zkrátka nijak ... Únava materiálu tematicky čerpá z aktuální uprchlické krize a více si o knize můžete přečíst třeba tady

Druhou knihu Nely Rywikové Děti hněvu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu, že se odehrává v Ostravě, tedy z čirého lokálního patriotismu :-) Její předchozí detektivní román Dům č. 6 jsem tu ve svých tipech už zmiňovala. Děti hněvu mají také detektivní zápletku, odehrávají se v odlišných a z hlediska vyprávění atraktivních ostravských prostředích od periferie až po regionální politickou scénu, postavy jsou z různých sociálních vrstev, nechybí ani historická linka a příběh má spád. Je to detektivka, takže víc neprozradím ... každopádně mě Děti hněvu jako taková letní oddechovka bavily.

Slezský román, prozaický debut básníka Petra Čichoně, mě zaujal především svou vazbou na syrové prostředí hlučínského Slezska a také tím, jaké kontroverze vyvolal v řadách české literární kritiky. To si prostě nešlo nepřečíst. První dvě třetiny knihy se mi hodně líbily, Čichoň si zvolil výborné téma, protože problematika komplikované historie česko-německých vztahů stále ještě nabízí spoustu prostoru k zajímavé fabulaci. S blížícím se koncem ale román ztrácí svou původní jiskru, detektivní zápletka působí nevěrohodně a vykonstruovaně a finále je takové prapodivné. Nicméně palec nahoru dávám za to, že se tu hodně mluví "po našemu" (to vidím v knihách vždycky ráda) a za atraktivní námět.

K Michalu Sýkorovi mě přivedlo televizní zpracování jeho detektivních románů v sérii Detektivové od Nejsvětější trojice s ústřední postavou olomoucké policejní komisařky Marie Výrové. Všechny dosud natočené televizní filmy (Případ pro exorcistu, Pět mrtvých psů a Modré stíny) jsem si postupně pustila v i-vysílání České televize a musím říct, že Klára Melíšková v hlavní roli mě fakt hodně baví. 
Více se mi líbil román Ještě není konec, v němž se vyšetřovací tým vrací k téměř třicet let staré šokující vraždě v rodině prominentního olomouckého lékaře. Možná až zbytečně rozsáhlé Modré stíny jsou pak zasazeny do akademického prostředí olomoucké univerzity a na můj vkus v nich autor až příliš pracuje s politickými motivy.
Jako chytře a kvalitně napsaná detektivka mě ale obě Sýkorovy knihy opravdu bavily, ať už jde o jednotlivé zápletky, vykreslení prostředí a postav, dialogy nebo sympatické zasazení příběhů do Olomouce.

Knížka Divoká labuť a jiné příběhy  Michaela Cunninghama je souborem drobných povídek-pohádek, tematicky vycházejících z pradávných příběhů a archetypálních mýtů oblíbených hlavně v anglofonním prostředí. Cunningham tu notoricky známé postavy a jejich příběhy (Kráska a Zvíře, Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Locika atd.) vykresluje po svém, tak, jak by se mohly odehrát ve skutečném životě, bez všech těch pohádkových leitmotivů a příkras, temně, až mrazivě ... A funguje to velmi dobře. Knihu doplňují krásné ilustrace Yuko Shimitzu.


Tak první hromádku knih máme za sebou,
na další už se pracuje :-)

A pokud máte nějaký dobrý tip, sem s ním, prosím!

Knihám zdar!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)