neděle 28. února 2016

Do lesa ...











Sobotní podvečerní procházka.
Po delší době v lese.
Skoro až do tmy.
Vzduch, vůně, šumění stromů, ptáci, země pod nohama ... na chvíli úplně čistá hlava.
A to se hodí ...

čtvrtek 25. února 2016

Slečny


Společný projekt novinářky Barbory Baronové a fotografky Dity Pepe přináší soubor otevřených zpovědí osmi neprovdaných a bezdětných žen, na jejichž osudech autorky mapují fenomén tzv. slečen v české společnosti 20. a 21. století.

Jako celek jsou Slečny hodnotné z hlediska vícegenerační výpovědi - nejstarší z nich bylo v době vzniku knihy 87 let, nejmladší pak 38.
Kniha zkoumá různé stereotypní, zavádějící a většinou negativní konotace spojené s označením "slečna", které ve společnosti spolu se zvyšujícím se věkem svobodných žen navíc často kladou rovnítko k pejorativnímu termínu "stará panna".
Některé slečny z této knihy přitom mají partnery a žily nebo žijí ve vztazích - jen se jim často prostě nedaří toho pravého muže najít nebo nepřichází v tu pravou chvíli ...
Partnerský život jim přitom komplikuje špatná společenská a životní situace, válečné události nebo politické klima v době socialismu ...
Některé z nich jsou naopak bez partnera nikoliv vlivem nepříznivých okolností, ale pouze a jen z vlastního přesvědčení a svou roli tu tak hraje např.  i náboženský aspekt.
V silných životních příbězích jednotlivých protagonistek pak autorky sledují jejich celoživotní boj proti konvencím, tlaku okolí i rodiny. 
Zajímá je to, jakým způsobem se k neprovdaným ženám staví společnost a zároveň to, jak se v často nelehkých životních situacích chovají ony samy. 

Kniha na první pohled upoutá už svou grafickou stránkou - růžovou obálkou nebo ručně barvenými hranami stránek a její nedílnou a plnohodnotnou součástí jsou působivé ilustrativní fotografie jednotlivých slečen od Dity Pepe.

Po formální stránce jsou příběhy vyprávěny v er-formě a nezřídka atypicky v přítomném čase. Tok vyprávění je prokládán kurzívou tištěnými osobními komentáři hrdinek, které tak průběžně vstupují do vyprávění o svém životě a účinně tím umocňují autentičnost a intimitu zachycených zpovědí. 
Každý medailon je pak završen osobním zamyšlením hrdinek nad tím, proč se vlastně neprovdaly a jak s odstupem vidí svou životní cestu.

Svou podstatou mi Slečny připomněly projekt Olgy Sommerové O čem sní ženy (musím si to znovu přečíst), který se lišil vlastně jen tím, že režisérka se svými hrdinkami vedla přímý dialog. 
Největší klady obou projektů jsou totiž identické:

Silné příběhy.
Zajímavé ženy.
Autentické osudy.


Anna * 1951


Markéta * 1965


Eliška * 1925


Mirka * 1959


Marcela * 1935


Lída *1963 


Lidie * 1933


Renata * 1974 




Mimochodem - je mi sedmatřicet a jsem taky slečna ...

I když si vlastně nejsem jistá, jestli ze mě Eliška neudělala svým příchodem na svět "paní" rovnou a bez svatby :-)


Vydal Lukáš Hvozdecký - wo-men, Praha 2012.

úterý 23. února 2016

Konečně pořádná zima ...


Pár fotek z Ydyksebu tatínci + holčičky.
Protože nádherná zima.
Protože sněhové závěje po kolena.
Protože konečně pořádné sáňkování.
A andělíčci.
A válení sudů ve sněhu.
Protože červené tvářičky.
Protože spousta blbnutí.
Protože bez maminek.
A protože šťastné děti.

A taky abych tu letos vůbec měla nějaké ilustrativní zimní fotky a důkaz, že sníh opravdu existuje :-)

Ještěže k té pověstné "hoře" došel alespoň někdo z naší rodiny :-)

A užívali si to přímo pod dohledem té beskydské nejvyšší - Lysé.
Jen ten svůj známý vysílač zrovna fikaně schovala v mracích ...










sobota 20. února 2016

Sama doma ...


Eliška s Jirkou odjeli na víkend na Ostravici.
Ydykseb ve složení tři chlapi a tři holčičky.
Prý jsou tam závěje sněhu, tak jsem moc ráda, že si Elišák do sytosti užije sáňkování a sněhuláky.
Když jsem se s nimi u auta loučila s pekáčem čerstvě upečených buchet, měla jsem spoustu plánů, co budu dělat a jak si budu užívat, ale znáte to :-)

Něco jsem ale přece jenom zvládla - udělala jsem pořádek ve třech šanonech s účty a papíry. Uf.
Taky jsem chtěla ještě trochu srovnat a probrat vyřazené oblečení po Elišce, ale zatím ještě nejsem v tom správném rozpoložení, tak nevím, nevím ...

Nově uháčkovaným korálkům jsem přidělala zapínání, abych je mohla postupně hodit sem.


U háčkovaného košíčku musím ještě zapošít konce ...


Pustila jsem se do překvapení k narozkám z těchhle krásných odstínů dropsu ...


A našla jsem vytisknutý návod na tuhle nádhernou háčkovanou lišku, který jsem si koupila na Fleru.
Chci ji uháčkovat Elišce k narozeninám.


Taky jsem četla.
Hodně.


Včera jsem se s nostalgií podívala na Alana ve Smrtonosné pasti.
A ještě nevím, jestli si dnes večer pustím tohletohle nebo tohle.
Zítra by mu bylo sedmdesát a já poslední dobou často poslouchám tuhle krásu a dojímám se ...
Smutno mi je, že už není ...
Začátek roku je v tomhle fakt krutý ...včera to završil Umberto Eco :-(



A na Beskydy, kde Eli s tátou dovádí na sněhu, jsem se dívala alespoň z okna ...


A ze dvou paprsků odpoledního sluníčka, které až nadpozemsky krásně prosvítalo skrze mraky, jsem si vydedukovala, že jsou v pořádku a mají se báječně :-)


Tož tak ...

A teď jdu asi na to Dohola :-)

Hezkou neděli mějte!!!

středa 17. února 2016

Poslední dobou ...


... nosím nejčastěji právě tyhle ... 


... lehce transparentní český rokajl v krásném tmavě fialovém odstínu
a světle šedá bavlnka ...




... korálky mají atypický válcový, po stranách zkosený, tvar
a poměrně vysoký lesk ...



... prostě radost ...


neděle 14. února 2016

No stress ...


Pod stromeček jsem si moc přála nějaké relaxační omalovánky,
protože toho stresu, nervů, jobovek, špatných zpráv a nepříjemných momentů
se na mě (nás) sesypalo v tom předvánočním období nějak moc
a bohužel musím napsat, že letošní leden stál v tomhle ohledu taky za starou bačkoru.
Snad se to s právě nastupujícím čínským Rokem opice alespoň trochu změní k lepšímu ....

Zkrátka omalovánky a pastelky mi připadaly jako ideální způsob,
jak vyčistit hlavu a na chvíli utéct starostem.
Všude to o nich psali. Tak to přece musí být pravda :-)



A víte co? JE to pravda!
Omalovávat jsem začala hned o vánočních prázdninách
a je to skvělé, skvělé, skvělé ...

Dostala jsem tyhle troje,
ale určitě u nich nekončím :-)


A taky nové pastelky a rovnou 36 barev :-)


... nejvíc mě baví odstíny Fuchsia a Jade,
ale všechny barvy jsou krásně syté a vymalovává se s nimi moc dobře ...


Bubble Blue, Fluo Pink a Sunny Yellow nejsou o tolik kratší proto,
že bych je tak hodně používala, ale bohužel mi spadly na zem a tuha vepředu se jim polámala ...



... květinové motivy mě zatím baví asi nejvíc ...





... a je mi šumák, že asi špatně kombinuju barvy
a že mi někdy ujede ruka,
prostě NO STRESS :-)



... a vůbec vám nemůžu přijít na chuť mandalám,
ty zatím zůstávají striktně čb,
prostě mě nějak neba ...


Tuhle si zatím šetřím,
 předlohy v ní se mi ze všech tří omalovánkových knížek líbí asi nejvíc ...








A co vy? 
Taky jedete na omalovánkové vlně?
Nebo nepodléháte aktuálním trendům a
pastelky a černobílé předlohy vás nechávají absolutně chladnými?