pátek 27. listopadu 2015

Na povzbuzení ...



Dědečkovi do nemocnice.
Aby věděl, že na něj moc myslíme a držíme všechny pěsti, co doma máme!
Hodně sil ♥

Eliška byla naštěstí v nemocnici jen jednou v devíti měsících (klepu to na dřevo!!!) a nepamatovala si proto, jak to tam  vlastně vypadá...
Proto dědoušek optimisticky s úsměvem na židli a ne ležící na posteli, úplně vlevo všudypřítomná babička a její dokonale vystižené barevné vlasy a uprostřed fešná paní doktorka i s odebranou krví :-)

A vánoční stromeček, protože na svátky, kdy budeme zase všichni spolu, se už šíleně těšíme!


úterý 24. listopadu 2015

Za měsíc ...


... jsou tu Vánoce ...

A my jsme s Eliškou ještě včera "adoptovaly" pidikytičku sedmikrásek,
tak nevím, jak to ta příroda má ...


... venku na trávě se sice choulily do sebe,
ale v teple nám do druhého dne krásně rozkvetly ...






Včera nám tu sice pár sněhových vloček spadlo,
ale na listopad žádná sláva ...
Chtěla bych sníh, kvůli dětem ... aspoň na chvíli.
A na Vánoce aby byl, jako když jsme byli malí my.



pondělí 23. listopadu 2015

Červené variace ...














Všechny tyhle háčkované korálky v červených tónech
jsou k dostání tady a až do 16. 12. máte u mne v rámci předvánoční akce
POŠTOVNÉ ZDARMA!!!



Krásné předadventní dny a všem Ježíškům třikrát zdar!!! 

pátek 20. listopadu 2015

Pitomé otázky ...


Čím je  Eliška starší, tím záludnější otázky mi  nečekaně a občas i v těch typicky nevhodných situacích pokládá ...
A já čím dál častěji odpovídám, že nevím a chodím kolem horké kaše a snažím se odvést řeč jinam a o dušu to okecávám, jak můžu, protože nevím, jak jí na to odpovědět tak, aby byla spokojená a pochopila ...
Myšlenkové pochody dětí mě zkrátka nepřestávají fascinovat ...
Hodně často třeba chce, abych jí vysvětlila chování nebo rozhovory kolemjdoucích lidí, což je teda většinou sakra ořech.
A protože je to taková naše malá velká pseudodospělá dřistula a s babičkami jí interně říkáme "malá Kelišová", úplně na ní vždycky vidím, jak by to chtěla přímo před nimi do detailů rozebírat a analyzovat a řešit ... Prostě zlatíčko :-)

A co se týče vyloženě odborných dotazů, jasná jednička posledních dnů je: "Mami, vesmír  je nekonečný? A proč?" 
(Ano, Petru, už i u nás na tuto záludnost došlo - asi jsem jí neměla kupovat tu encyklopedii ...)



A protože jsem ostudně utrpěla humanitní vzdělání a ve volitelných seminářích jsme astronomii opravdu neměli, fakt netuším ...
Což mi ovšem zákeřně tak trochu snižuje autoritu, protože Eli se pak na mě po očku dívá divně, jak je možné, že maminka něco neví. Protože maminky přece vědí všechno a mají vždycky pravdu. A proč? Protože jsem to řekla! :-)
Sama spoustě věcí nerozumím a už vůbec nevím, jak to vysvětlit pětiletému dítěti, které si nota bene každou kravinu, co vypotím, abych to měla za sebou, zapamatuje a už to z té hlavy nedostane ...

Ostatně pro podobný případ nemusíme u nás v rodině chodit daleko - děda Polda, inženýr ekonomie, razí teorii, že by člověk nikdy neměl dát najevo, že něco neví a naopak by si měl v takovém případě sebejistě něco vymyslet...
Takže Jirkovi a tetě Páji v dětství nabulíkoval, že lumík je nějaký druh motýla a ta bezelstná děcka svému moudrému  a vzdělanému tatínkovi tak moc věřila, že si to zafixovala jako naprosto nezpochybnitelný fakt ...
Přežili s tím až do dospělosti (na základní škole a gymnáziu se hrabošovití evidentně neprobírali do detailů) a když jsme pak jednou s Jirkou na téma lumíků náhodou polemizovali, zarytě mě přesvědčoval, že je to přece takový ten hnusný motýl, nicméně pod tíhou mé neúprosné argumentace po chvíli lehce znejistěl a začal se ohánět tetou Pájou, která mu prý jeho slova určitě potvrdí ... 
A když jsme pak na ni při nejbližší příležitosti uhodili, bez sebemenšího zaváhání, s vážnou tváří a blahosklonností učeného člověka, který má poslání poučit nevzdělané, odpověděla, že lumík je takový ten motýl, to přece vědí všichni ... 
Čímž Tě, teto Pájo, moc zdravíme, omlouváme se za tuhle mírnou diskreditaci a máme Tě rádi i s tím lumíkem - whatever it is! :-)
Ale tady názorně vidíte, jak je takové šíření bludů z neznalosti nebezpečné, protože to pak máte na doživotí, a to jako do konce života! :-)

Jsem šťastná, že máme chytré, zvídavé a přemýšlivé dítě, ale někdy zkrátka na ty její dotazy opravdu nemám kapacity a ani ta filda mi na to nestačí, což je poměrně kruté zjištění ...

Rozhodně tím vším nechci říct, že otázky, které mi Eliška klade, jsou pitomé - název dnešního příspěvku je spíše výpůjčkou z mého oblíbeného fejetonu pana Skácela ...
Poslední dobou na něj totiž vzpomínám docela často ...

Jan Skácel - Pitomá otázka čili Jak se to vezme ze sbírky Jedenáctý bílý kůň

Znám otce, který povoluje svým dětem dvě "pitomé" otázky týdně. Sdělil mi to s povzdechem. Víc nemůže. Na víc nestačí. Absolvoval jen jednu vysokou školu.
I tak je z toho dost utrápený. Ale děti ho milují pozornou a shovívavou láskou. Za to, že byl tak rozumný, a protože to má těžké. 
Vyprávěl mi, že pro otázky určil sobotu. Neděli si bere na rozmyšlenou. Někdy požádá o prodloužení lhůty do úterka. Někdy se také poddá. 
Třeba: "Tati, proč má slečna na kovové koruně plochá ňadra?"
Vzdal to v úterý večer ve 20:30, protože to už musí děcka do postele. A zeptal se docela pitomě: "Tak teda proč?"
"Aby se vešla do automatu."
Řekl, že dobře. Tu noc nemohl usnout. Děcka spala znamenitě a snilo se jim o bílém slonu, který měl místo chobotu zlatou růži. 
Závidím těm dětem. Taky mám občas na jazyku "pitomé" otázky, život mne k nim vede. 
Skoro každý člověk přechovává v sobě nějaké to "pitomé" optání. Taky bych rád jednou spal blaženě, taky bych chtěl, aby se mi zdálo o bílém slonu se zlatou růží místo chobotu. Místo toho se v noci převaluju v posteli, muchlám prostěradlo, nemohu usnout a v mozku mi rostou "pitomé" otázky jako kaktusy.
Moc bych potřeboval někoho, kdo by vyslechl mé "pitomé" otázky. Snad by pomohlo, kdyby tu byl na to úřad, instituce nebo prostě někdo, kam by se lidé mohli s důvěrou obracet alespoň jednou za rok.
Třeba na den svatého Rúfa. 

A víte co? 
Takovýhle den svatého Rúfa by se hodil i mně, protože pitomých otázek - těch mám já sama v zásobě až hanba ...

úterý 17. listopadu 2015

Pohádka na deštivá odpoledne ...


... aneb Eliška vyrábí "knížky" s optimistickou pointou ...



Notičky s hvězdičkami jsou prý koledy ... doma je ještě zatím nepouštíme,
ale ve školce už pilně trénují na vánoční koncert ...



Krásný sváteční den 
a vzhůru za duhou! 

neděle 15. listopadu 2015

Třeba modré ...


... háčkované korálky si můžete jako vánoční dárek pro  své blízké a milé nebo pro sebe
vybrat přímo tady, jste srdečně zváni!



Nabízím je samozřejmě také ve spoustě dalších barev a kombinací
a pokud jste nenašli, co jste hledali,
neváhejte mi napsat se svými nápady a požadavky
a já pro vás mohu korálky uháčkovat podle vašich přání a přímo na míru.



A protože se nám Vánoce pomalu, ale jistě blíží,
máte ode mne až do 16. prosince

POŠTOVNÉ ZDARMA !!!

Mějte krásné a klidné dny!

čtvrtek 12. listopadu 2015

Pražské setkání ...


... bylo prostě superlativní,
 jak by výstižně shrnul pan H*Y*M*A*N  K*A*P*L*A*N  :-)

Spočítaly jsme, že se od promoce takhle pravidelně
 dvakrát ročně scházíme už více než deset let
a dokonce jsme i naše tři úžasné děti (každá po jednom kousku) porodily tak,
abychom nemusely vynechat ani zimní (jarní) ani letní (podzimní) sezónu,
"bo tak je to spravne a tak to ma byt" :-)



Holkám jsem mimo jiné vezla i háčkované nákrčníky - 
pro Markét v její oblíbené šedé ...


... a pro Marťu v krásném odstínu petrolejové,
která mi na fotkách bohužel moc nevyšla ...




A protože jsem minulý pátek z Ostravy vyrážela brzy ráno,
zvládla jsem taky návštěvu u své milé Petru 
a poprvé jsem naživo viděla jejího krásného chlapečka ♥

Takže prostě úspěšná mise ...

A příště nás čeká jarní Ostrava -
BO!!!



čtvrtek 5. listopadu 2015

O víkendu ...


... mě čeká naše pravidelné setkání  ...

Těším se moc a moc, 
protože mě to naše potkávání se neuvěřitelně nabíjí a těší ...

A protože  si poslední dobou nejedu na úplně šťastné vlně
a mám pocit, že mi nic nevychází, jak bych si přála
a kazí se, co může,
akutně a nutně potřebuju:
trochu si postěžovat,
upřímně politovat,
vřele obejmout,
 pozorně vyslechnout,
opravdu vnímat,
láskyplně pochopit,
smysluplně nakopnout
a asi taky i pořádně nakopat do patřičných míst,
abych přestala pofňukávat
(poslední dobou jsem uzlíček nervů a už mě to neba)
a začala s tím vším  (a hlavně se sebou) konečně něco dělat!


Ještě, že ty holky moje mám ♥

Už je nejvyšší čas, protože mě pomalu dokáže rozbrečet i západ slunce ...
třeba jako tenhle včerejší ...

... a ten páteční už uvidím v Praze :-)



neděle 1. listopadu 2015

Black and Red ...


... výrazná kombinace rudé příze a drobnějšího černého rokajlu ...


... švagrové k narozeninám ...


... protože tohle barevné kombo nosí často a ráda ...



Tak ať se Ti nosí hezky, Pavli!