neděle 22. března 2015

Letos ...

... 5. března uplynulo neuvěřitelných 50 let ode dne, 
kdy nešťastnou náhodou zemřel na otravu oxidem uhelnatým
Václav Hrabě - nejvýraznější představitel české beat generation ...


Často vystupoval v poetické vinárně Viola,
které v souvislosti s beatnickou poezií v Čechách rozhodně nelze nezmínit ...

K nejznámějším básním Václava Hraběte patří Variace na renesanční téma
nazpívaná Vladimírem Mišíkem nebo krásná báseň bez názvu,
která v kontextu Hrabětovy tragické předčasné smrti
(za tři měsíce by slavil teprve pětadvacáté narozeniny) získává fatální nádech:

A kdybych už měl umřít/chci hvězdy na rakev/a trochu hnědé hlíny/hřejivé jako krev/
Na hřbitově ať hrají/houslovou sonátu/v které zní mořské mušle/a slunce pasátů/
Tomu kdo bude plakat/maličký kapesník/s mým monogramem dejte/
Je to jak památník/Připijte na mé zdraví/nebožtík píval rád/
a teď už nechuraví/už nebude mít hlad/Připijte na mé kosti/ať mohou dobře spát/
Věřte mi je to k zlosti/teď v létě umírat

Já jsem pro vás na ukázku vybrala tři své oblíbené básně 
ze sbírky Blues pro bláznivou holku, která vyšla v roce 1991 ...

DÉŠŤ

Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti  Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu  Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

DNES JE TO ROK

Den zapad do roka jak dukát do fontány
a slunce za obzor inkoustem malovaný
zapadlo do ticha  Jen hvězdy bílé vrány
krákají nad obilím něžně a horké hrany

Myslím teď na Prahu  Na roztřesené jíní
luceren  Na měsíc tak horečnatě žlutý
Tak jako loni my dneska se loučí jiní
Za rok ti pošlu lístek: Přijď! Večer u Reduty!

Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní

Čas není vlastně zlý  Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný

PODZIMNÍ 

Obloha - šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.

Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.

Maličké rudé slunce
 se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka ...
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská. 

A teď tu zlatou starou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas ...


A co vy? Jak jste na tom s poezií? Čtete? Nečtete? Baví vás? 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)