úterý 27. ledna 2015

V sobotu ...


 ... jsme pozvali Jirkovy rodiče na husu s knedlíkem a se zelím.
Fotky bohužel nemáme, protože hlad byl rychlejší.

Musela jsem si od mamky a babičky půjčit nějaké ubrusy, protože je doma nepoužíváme a já jsem chtěla po dlouhé době slavnostně rozložit a prostřít náš kulatý stůl.
Mamku to pobavilo a babička byla nadšená, že se zase zbaví nějakých věcí, které mi už od dětství shromažďuje "do výbavy" a já jsem si je zatím nepřestěhovala s tím, že na ně doma nemáme místo. 
Období, kdy mi babička na každou návštěvu nebo hlídání Elišky dovezla ve vozíku sadu hlubokých či plytkých talířů, dřevěný váleček se šťouchadlem na brambory, broušenou křišťálovou vázu nebo mísu, už naštěstí máme za sebou ...
Ve skutečnosti se mi spousta těch věcí zase tak úplně nelíbila a nedovedla jsem si je ve své domácnosti představit.
Asi zraju nebo co, protože v pátek jsem si od babi odvezla velký porcelánový servis - 18 talířů, terinu, velkou mísu, omáčník, solničku, velký oválný a velký kulatý servírovací talíř ...
A světe div se, dokonce jsem na něj doma našla místo.
Servis má široký mintový a tenký zlatý proužek a je krásný. Moc. A já jsem šťastná, že ho mám. Svůj porcelánový servis po babičce. 









Jirka kupodivu neprotestoval, ačkoliv nemá tohle hromadění věcí rád, protože prý chce doma volně dýchat :-))
Naopak, byl taky šťastný, poněvadž jeho pomalu pečená husa se na těch našich nových talířích parádně vyjímala.
Využila jsem jeho slabé chvilky a propašovala domů i úžasnou nadčasovou vázu z hutnického skla (pochlubím se někdy příště).  Když nad ní udiveně pozdvihl obočí, nenechala jsem se vyvést z míry a klidným hlasem jsem ho upozornila, že váza má minimálně čtyři kila a já ho s ní můžu kdykoliv efektivně zpacifikovat, jestli mě bude štvát :-) Vypadalo to, že ho tenhle argument přesvědčil ...

V sobotu jsem taky překonala sama sebe a jako dezert jsem udělala báječnou čokoládovou pěnu podle Veroniky Zemanové z Kuchařky pro mého muže. U nás je zvláštní především to, že v naší domácnosti jsem tím vařením nepolíbeným mužem já a zkušeného a vynikajícího kuchaře Jirku kniha velmi, ale opravdu velmi pobavila :-)
Pěna byla tak lahodná a úžasná, že vám tu na ni někdy hodím recept, protože nechat si něco tak skvělého jenom pro sebe, by byl vážně hřích. Taky se snědla dřív, než jsem vytáhla foťák.

Ze soboty na neděli nám tady napadlo spoustu sněhu a Eliška vyrazila s tátou a dědou sáňkovat. 
A moc si to užili.
Dokonce i přes můj přísný zákaz jezdili z kopce i vzadu, kde je to děsně prudké a já bych z toho asi měla mrtvici, kdybych to viděla. "S tebou to, mami, prostě není to pravé dobrodružství, víš?" 
Stavěli sněhuláka a dělali andělíčky. 
A Eli byla šťastná.
Na mrazáku máme velkou sněhovou kouli. Pro jistotu, protože s tou letošní zimou člověk nikdy neví. 

A doma mi začínají pořádně rozkvétat moje nové hyacinty. Bílý a modrý. Ty mě opravdu hodně baví. Sledovat, fotit, porovnávat, obdivovat.









Krásný víkend jsme měli! 

Ať se vám poslední lednový týden vydaří!

2 komentáře:

  1. Hezký servis! U nás to bude boj, protože servis po prababičce má teď mamka a děláme si na něj se ségrou zálusk obě... Je "jen" čajový, ale fakt krásný, kochám se jím už odmala.

    Tu úžasnou pěnu bys mohla dovézt na náš filmový maraton, co ty na to? ;) ;) ;) ;) ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Telepátyja :-))) Představ si, že mě to taky napadlo!

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)