středa 10. prosince 2014

Minulou neděli ... 


 ... Mikulášské bruslení ...

... a protože Eli samozřejmě netušila, 
že Mikuláš je ve skutečnosti jeden moc milý kolega ode mě z práce,
celou dobu, co mu zpívala písničku, se neodvážila zvednout k němu oči ...



.... vysmátá byla, až už to měla za sebou ...


Na bruslích letos stála poprvé v životě a byla výborná ♥

Absolvovali jsme pouhé dva pády a oba vinou nás, rodičů :-))

Brusle jsem obula po hóóódně dlouhé době, je to k neuvěření, ale naposledy jsem bruslila před zhruba třiadvaceti lety, ve třinácti. Jirka na tom byl podobně.
Nejhorší pro mě bylo na ten led vůbec vlézt, děsně jsem se bála, že se vysekám ... navíc, první zkušební kolo jel Jirka a když jsem ho viděla (v naší rodině je ten velký sportovec hlavně on), rozklepaly se mi nohy, protože vypadal, eufemisticky řečeno, velmi komicky :-)) 
V duchu jsem si říkala, že to nedám, ale nechtěla jsem zklamat Eli, která se strašně těšila - asi i proto, že vůbec netušila, do čeho jde ...
Když jsem ale bez karambolu absolvovala první kolo, s každým dalším se mi do nohou vracela jistota a potvrdila se mi stará pravda, že to bruslení bude asi něco podobného jako jízda na kole - prostě to nezapomenete.  No a navíc se časem ukázalo, že jsem na tom dokonce technicky lépe než chudák Jirka, a to se s kolegou v práci bavili na můj účet, že si mě jako na těch bruslích vůbec nedokážou představit. Tsss :-)) 
Jenomže znáte to, machrovinky, machrovinky a pýcha předchází pád ...  Když jsem po tom ledě kroužila už fakt pěkně, nějak jsem si v té euforii neuvědomila, že vlastně neumím pořádně zastavit (a notoricky známé "zoubky" nějak nefungovaly) - nabrala jsem rychlost, sejmula jsem ve frontě na Mikuláše stojícího Jirku s Eliškou a parádně jsem si narazila kostrč :-))
Jirka je mohutný a vysoký chlap a když jsem se k nim blížila, naivně jsem si myslela, že se prostě zastavím o něj a on to ustojí ... že to zřejmě neklapne (díky kombinaci  jeho mírné nejistoty na bruslích a mé váhy plus rychlosti, kterou jsem byla schopná v tom nezměrném nadšení vyvinout), jsem si bohužel uvědomila tak vteřinu před nárazem ... a bylo vymalováno - Eliška se lekla a i tu slzičku uronila, Jirka byl samozřejmě naštvaný, co jako blbnu, no znáte to :-)
Proto mi "udělalo radost", když jsme těsně před koncem na led lehli znovu a tentokrát jeho vinou, protože dělal opičky pro tribuny a jelikož jsme Elišku drželi mezi sebou, opět jsme to odskákali všichni ... po naražené prdeli jsem si parádně natloukla ještě loket a mám na něm přímo ukázkovou modřinu :-)

Ale jsme všichni NADŠENÍ a co nejdříve jdeme bruslit zas :-))

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)