čtvrtek 20. listopadu 2014

Michal Ajvaz  Lucemburská zahrada

... 51/2014 ...




Román Lucemburská zahrada líčí sled událostí, které se během letních prázdnin přihodily pařížskému středoškolskému učiteli Paulovi v důsledku toho, že v okamžiku nesoustředěnosti položil ruku na nesprávné klávesy počítače a napsal jedno slovo špatně: kvůli této chybě prožije nejšťastnější a nejstrašnější chvíle svého života. Děj knihy se odehrává v Paříži, v Nice a v Nantes, ve státě New York, v Moskvě, na karibském ostrově Saint Lucia, v sicilské Taormině a ve vybájeném městě Lara.
(anotace)



Lucemburskou zahradu jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že získala cenu Magnesia Litera 2012 za nejlepší knihu roku a také z toho důvodu, že od Michala Ajvaze jsem zatím nic nečetla, ačkoliv nějaké neurčité povědomí o tomto autorovi jsem díky škole samozřejmě měla. Po jejím přečtení si tak trochu nejsem jistá, zda jsem si na tohle první setkání s ním zvolila dobrou knihu, protože můj dojem z ní je eufemisticky řečeno poněkud rozpačitý ...


Lucemburská zahrada je v recenzích žánrově charakterizována jako zástupce tzv. magického realismu, jde tedy o příběh, v němž se stírají hranice mezi světem skutečným a tím imaginárním, vyprávění s řadou snových, až fantaskních motivů. Ajvaz tu pracuje metodou splétání jednotlivých příběhů, které se prolínají, časoprostorově na sebe navazují a vzájemně se ovlivňují ... Zásadní roli v jeho románu hrají nejrůznější negativní stavy lidské mysli a jejich změny, postavy trpí halucinacemi, úzkostmi a psychózami ...



Hlavní hrdina Paul kvůli špatně stisknutému písmenu na klávesnici počítače objeví na internetu text v neznámém yggurském jazyce a virtuálně se pak setkává také s jeho autorem, již zemřelým americkým vědcem Donaldem Rossem - specialistou na kognitivní vědy a tvůrcem audioanimatronických figurín. Fascinovaně se pak snaží nesrozumitelnému jazyku porozumět a jakýmsi symbolem této jeho touhy se stává tajemné slovo "okitubis".
Hlavní zápletka románu je pak ve své podstatě banální a jednoduchá - Paul začne svou manželku Simone podvádět se studentkou Claire, s níž se seznámí při svém "yggurském" pátrání. Když se to manželka dozví, připraví si pro nevěrného Paula skutečně mimořádně rafinovanou a krutou pomstu ...


Téma rozhodně originální, nicméně Ajvazův styl vyprávění  a jeho přístup k textu mě příliš neoslovil, knihu jsem musela několikrát odkládat a znovu se k ní vracet, což při čtení občas dělám, ale v tomto případě to nebylo proto, abych v sobě některé pasáže  nechala tzv. uzrát ... Jediné, co mi na tomto románu připadalo přinejmenším pozoruhodné, byla autorova jazyková vybavenost (yggurštinu, včetně systému gramatiky, si Ajvaz pro tento román speciálně vymyslel) a rozhodně mu v tomto směru nelze upřít vysokou kvalitu a kultivovanost psaného projevu.
Postavy mi ale vesměs připadaly nesympatické, emočně chladné a psychologicky nevěrohodné, zdlouhavé popisné pasáže mě místy vyloženě nudily a snaha vzbudit ve čtenáři téměř exaltický pocit a zdání nějaké filosofické hloubky mě iritovala ... 
Prostě a jednoduše mě to nebavilo a Ajvaz tak skutečně není můj šálek kávy ...

Vydalo Druhé město, Brno 2011. 



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)