pátek 31. října 2014

Matthew Quick   Terapie láskou

... 45/2014 ...




Pat Peoples se vrací domů z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Jeho oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní, a nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné. A hlavně s ním nikdo nechce mluvit o jeho milované ženě Nikki, se kterou se jistě zase brzy shledá, i když právě teď žijí odloučeně.
Pat si z toho ale nic nedělá, protože věří ve šťastné konce. Stačí přece na sobě pracovat, nenechat se odradit pesimismem, udržovat se ve skvělé formě a být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to přece ve všech dobrých filmech a knihách. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka Tiffany, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, Pat se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti.
Nebo ne?
(anotace)




V knihovně jsem po téhle knížce sáhla proto, že vím o tomhle úspěšném "stejnojmenném" filmu, který jsem sice zatím neviděla, ale chystám se na něj ... Označení "stejnojmenný" jsem dala do uvozovek hlavně z toho důvodu,  že český titul (knihy i filmu) Terapie láskou je docela zavádějící a ne zcela vystihující podstatu originálního, anglického názvu The Silver Linings Playbook ... Jakýmsi mottem celého románu je totiž kouzelné anglické přísloví, které přesně vystihuje základní životní filozofii hlavní postavy Pata:


Každý temný mrak má stříbrné lemování.


Matthew Quick (*1973) dal svému románu formu deníkových zápisků hlavní postavy. Vlivem medikace totiž začal Pat trpět výpadky paměti a každodenní záznamy událostí, jež se ho bezprostředně dotýkají, hrají velkou roli v rámci jeho terapie a zároveň mu mají sloužit jako pojistka, aby nezapomněl na nic důležitého, až bude Nikki vyprávět o svém životě bez ní.
Klíčovým momentem a spouštěčem celého příběhu je tu okamžik, kdy se Pat po dlouhém pobytu v psychiatrické léčebně znovu vrací do reálného světa, v němž se musí znovu učit žít. Primárně motivován snahou zalíbit se odloučené manželce poctivě pracuje na přeměně své osobnosti - učí se být laskavým a chápavým člověkem, snaží se zvládat své občasné záchvaty vzteku a agrese, rozšiřuje si své intelektuální obzory (přestože byl předtím učitelem dějepisu a tedy studovaným člověkem), tvrdě dře na své fyzičce a k jeho každodenní rutině patří několik hodin posilování a mnohakilometrový běh ... Zároveň chodí na terapie, spolu s nepřístupným otcem a bratrem je velkým fanouškem místního klubu v americkém fotbale, obnovuje kontakty s bývalým přítelem z dětství a seznamuje se s jeho švagrovou, svéráznou a psychicky labilní Tiffany, která podobně jako on navštěvuje terapie a snaží se o zvládnutí svých traumat z minulosti ...
Pat je sympatický hrdina, citlivý, bezbranný, naivní, optimistický a důvěřivý -  a v tomto smyslu má hlavní postava tohoto románu určitý takřka "forrestgumpovský" nádech ...


Zajímavé a výborně prokreslené jsou i další postavy - především už zmíněná Tiffany (u níž jsem ale místy měla pocit, že potenciál její postavy není využitý dostatečně), Patovi rodiče - obětavá a psychicky vyčerpaná matka a autoritativní otec, mrzout, který si k nemocnému synovi jen obtížně hledá cestu a vlastně se o vzájemné porozumění nijak zvlášť ani nesnaží ... Patův bratr Jake, který má  pro něj naopak pochopení za každé situace a ať už Pat v minulosti udělal cokoliv, Jake to prostě neřeší a je mu oporou. Důležitou roli v příběhu hrají i postavy Patova indického terapeuta Cliffa, kamaráda z dětství Ronnieho nebo jeho manželky Veronicy ... 
Jo, a velkou "postavou" celého románu je i americký fotbal, protože tomu Quick věnuje opravdu hóóódně místa :-)


Ne zcela korektně se Matthew Quick zachoval v momentech, kdy Pat v rámci sebevzdělávání a hlavně proto, aby zapůsobil na Nikki (která učí angličtinu), postupně načítá různá významná díla klasické americké literatury. Tolik spoilerů pohromadě jsem neviděla pěkně dlouho :-) Takže, pokud byste se chystali si přečíst třeba Hemingwayovy romány Komu zvoní hrana a Sbohem, armádo, Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho, Hawthornovo Šarlatové písmo, Salingerovu klasiku Kdo chytá v živě nebo Pod skleněným zvonem Sylvie Plathové, rozhodně to udělejte před tím, než se pustíte do Terapie lásky :-)


Terapie láskou je pohodový, příjemný a v dobrém slova smyslu nenáročný román o dvou bláznech :-) Ale seriózně - Matthew Quick je autor, jehož literární styl je ve své podstatě jednoduchý a "čistý", nicméně ve výsledném dojmu velmi působivý. Jeho vyprávění je poutavé a vtipné, má vytříbený smysl pro využití potenciálu tragikomična a ironie, dokáže skvěle pracovat s jistou formou napětí, má schopnost vyprávět vysoce intimní a ve své podstatě nostalgický příběh bez přehnaného patosu, ale s velkou dávkou empatie a pochopení.

Věčný spor, zda je lepší si první přečíst knihu nebo se podívat na film, já osobně nevnímám tak kategoricky (na rozdíl od  některých až "fanatických" zastánců tvrzení, že kniha je vždy lepší, což si, paušálně řečeno, rozhodně nemyslím) a moc to obvykle nehrotím, jednoduše sáhnu po tom, co se ke mně dostane dřív ... Ale pokud s tím někdo máte problém, dobře zvažte, s čím začít, protože soudě podle různých "zklamaných" recenzí knihy i filmu je to zrovna v případě Terapie lásky docela ořech ...


Přeložil David Petrů.
Vydala Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Praha 2013. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)