středa 15. října 2014

Jan Němec   Dějiny světla

                       Román o fotografovi Františku Drtikolovi

Jmenuji se Drtikol - drtil jsem kola, která mne svírala.
Jsem fotografem. Fotografoval jsem světlem.
Píši lidem do duše světlem poznání.
František Drtikol


... 37/2014 ...




Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Za prvé, nebyl by to obyčejný příběh, ale neobyčejný osud; za druhé, jeho hrdinou by byl fotograf, opatrovník světla; a za třetí, byl by to osud plný stínů, samozřejmě. - Kdo to vlastně byl František Drtikol? Dandy z hornického maloměsta, světově známý fotograf, jehož živnost krachovala, mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy, mystik a buddhista, který uvěřil v komunismus; muž mnoha vnějších rozporů a jejich vnitřní syntézy. 
(anotace ke knize)




Jan Němec (*1981) vystudoval religionistiku a sociologii, v současnosti pracuje jako redaktor v brněnském nakladatelství HOST. Vydal sbírku básní První život a povídkový soubor Hra pro čtyři ruce, za který byl v roce 2010 nominován na Cenu Jiřího Ortena. Dějiny světla jsou jeho prvním románem.
Velmi zajímavý a v souvislosti s Dějinami světla mnohé osvětlující je tento  rozhovor s Janem Němcem.

V životě člověka je více neznámého než známého a to známé upadá v zapomnění. Psát o někom s sebou nese nárokovat si podrobnosti i úplnost, které jsou jednoduše nedosažitelné. Tato kniha skýtá tu pochybnou výhodu, že je románem. Fakta, interpretace a fikce se zde prostupují dle záměru autora a na jeho odpovědnost. Kdo by se chtěl vydat opačným směrem a oddělit ověřené od neověřitelného, či pravdivé od pravděpodobného, musí sáhnout po odborné literatuře.
(poznámka autora)


Rozsáhlá románová freska tedy přináší "pravděpodobný" a "domnělý" obraz geniálního fotografa a umělce plného kontroverzí, přičemž stěžejní události v Drtikolově životě autor zachycuje v souladu s historickými fakty a dosavadním zkoumáním (k základním "drtikolovským" monografiím patří práce Anny Fárové, Josefa Mouchy a Vladimíra Birguse). 
Jak místa, v nichž se Drtikolův příběh odehrává, tak i postavy mají svůj reálný předobraz a vedle jeho klíčových spolupracovníků Jaroslava Rösslera, Gertrudy Fischerové, Jarmily Rambouskové (Drtikolova druhá manželka) či Josefa Větrovského a jeho osudových žen Elišky Janské a Ervíny Kupferové se v románu okrajově objevují např. Karel Weinfurter (spisovatel a překladatel, věnující se mystice a okultismu), indický básník Rabíndranáth Thákur, Tomáš Garrigue Masaryk, bankéř a spisovatel Gustav Meyer (Meyrink), autor Golema, či Anna Fárová.



Téměř půlstoletí Drtikolova života tu Jan Němec líčí v chronologickém sledu a od Františkova dětství v rodné Příbrami (jehož zásadní událostí je tragické důlní neštěstí v roce 1892, při němž zahynulo 319 horníků) a jeho učednických let v ateliéru místního fotografa Antonína Mattase, se přes studia na proslulém mnichovském Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii dostává až k budování vlastního fotografického ateliéru a Drtikolově pozvolnému zaujetí mystikou, východními duchovními naukami a "prosvětlováním" čaker.  
Vzhledem k fotografování samotnému pak Němec sleduje Drtikolovu cestu od dětství, kdy miloval především kresbu a jeho vztah k focení byl eufemisticky řečeno vlažný, a studijní mnichovské okouzlení fotografií jakožto uměním, přes řemeslné portrétní fotografie, které vytvářel v počátcích své profesní kariéry, až po stylizované ženské akty, jež kombinoval s geometrickými kulisami ...
S titulním a pro román stěžejním motivem světla Němec v průběhu celého vyprávění pracuje velmi osobitým a interesantním způsobem ... zajímá ho v několika rovinách a významech, a to nejen v přímé souvislosti se základními principy fotografie,  je pro něj symbolem i poetickou metaforou ...



Jakýmsi intermezzem je v románu část věnovaná Drtikolově životu během první světové války - tvoří ji totiž autentické deníkové záznamy a dopisy Františka Drtikola z let 1914 - 1918, které psal Elišce Janské. Do závěru románu je pak zakomponován Drtikolův vlastnoručně psaný životopis, který zaslal úřadům v souvislosti se svým přijetím do Svazu československých výtvarných umělců.


Jak už bylo řečeno, primární snahou Jana Němce bylo zachovat maximální možnou věrnost a autenticitu historicky doložitelných momentů Drtikolova života. K čisté fabulaci se pak autor logicky uchyluje při zachycení vnitřního života Františka Drtikola a jeho způsobu vnímání a nazírání světa. 
Co se vyprávěcí perspektivy týče, užívá tu Jan Němec v próze neobvyklou a nepříliš častou du-formu (tedy 2. osobu jednotného čísla), což v praxi znamená, že se obrací přímo k hlavní postavě a vede s ní dialog, ačkoliv on sám jakožto autor v příběhu přímo nepromlouvá. S podobným způsobem vyprávění jsem se dosud setkala snad jedině u Jana Balabána a rozhodně tedy jde o ojedinělý autorský přístup ...


Dějiny světla jsou nádherným a brilantním románem v pravém smyslu toho slova a Jan Němec je skutečně pozoruhodným autorem, přistupujícím ke zvolenému a komplikovanému tématu velmi zodpovědně a precizně. Během čtení je stále více a více evidentní, nakolik složité a náročné musely být, ve snaze dosáhnout cíleného efektu, autorovy přípravné práce na této knize. Dokladem je nejen historická věrohodnost zpracované látky, budící místy dokonce zdání fundované monografie, ale také Němcovy znalosti z teorie fotografie, užití řady odborných termínů a vysvětlení některých komplikovanějších "technických" jevů ...
Obrovský potenciál má i Němcův krásný jazyk aneb srdce nejednoho bohemisty (a samozřejmě nejen jeho) může směle zaplesat :-)



Zkrátka a dobře - tu knihu chci domů :-)


Vydal Host - vydavatelství, s.r.o., Brno 2013.


2 komentáře:

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)