čtvrtek 9. října 2014

Jan Balabán   Kudy šel anděl 

... 46/2014 ...





Příběh začíná v sedmdesátých letech na ostravském sídlišti, kde vedle nejrůznějších přistěhovalců za prací a vykořeněných rodin vyrůstá také Martin Vrána. Útržkovitě sledujeme jeho životní pouť od vlasatého studenta gymnázia, prožívajícího své první lásky, přes slibnou kariéru překladatele, až k osobním ztroskotáním, manželské krizi a životní deziluzi.  Martin Vrána bilancuje svůj život před změnou režimu i po ní a rozpoznává, jak se do mladické bojechtivosti  zvolna vkrádá zklamání, rozčarování a únava. 
(anotace)




Hlavní hrdina Balabánova románu je typickým outsiderem - dostačujícím stigmatem je už jen pouhý fakt, že v době, která usilovala o vytlačení náboženství a církve z každodenního života lidí, vyrůstá v rodině praktikujícího evangelického lékaře. Permanentní vnitřní pnutí a nejistota v otázce víry, celoživotní pocity selhání a neustálého hledání sebe sama a spřízněné duše, deprese, problémy s alkoholem, rozpad manželství a rodiny, absence domova a s tím související hluboká samota ... tím vším získává Balabánovo vyprávění výrazně existenciální tón.




Jan Balabán do příběhu Martina Vrány uvedl řadu zajímavých vedlejších postav a každou z nich obdařil vlastním příběhem, který je spolu s cíleným soustředěním na jejich vnitřní, emocionální život, postupně v jednotlivých fragmentech zjevován.
Vedle tří stěžejních ženských hrdinek - Evy Topolské (Martinova první láska), exmanželky Daniely (na to, že s ním žila deset let a mají dvě děti, má ve vyprávění překvapivě malý prostor) a Moniky Tomské (studentka sociálního lékařství s exotickými kořeny a Martinova současná jistota) je výraznou vedlejší postavou také jeho bývalý spolužák Ivan Berezinský, řečený Figura. Jeho životní peripetie jsou totiž pro dobu, v níž se děj románu odehrává, svým způsobem charakteristické a mohly by tedy představovat jakýsi zobecněný pohled na osud řady jeho vrstevníků.



Ostrava je v tomto Balabánově románu nejenom působivou kulisou, ale zároveň jakýmsi modelovým industriálním centrem, v němž je život složitý a těžký nejen v období normalizace, ale i v době porevoluční a v tomto smyslu má jeho text charakter generační výpovědi. Prostorám nejrůznějších hospod, nočních barů a jen málo přívětivých interiérů bytů tu pouze sporadicky a spíše ve vzpomínkách postav nesměle a nepříliš přesvědčivě konkuruje okolní příroda příměstských hald nebo nedalekých Beskyd.
V této temné, pochmurné a syrové městské atmosféře "v hodině mezi socialismem a kapitalismem" je každodenní život povětšinou  plný marnosti, pocitů  vykořeněnosti, ztracených šancí,  frustrací,  samoty,  rozčarování a zoufalství ...


Balabán nevypráví chronologicky, text je charakteristický  častými změnami časoprostorové kontinuity a příběhy jednotlivých postav se v různých časových etapách vyprávění prolínají.
Jazyk Jana Balabána je velmi poetický, pestrý, obrazný a plný symbolů, zároveň má autor dar jemného jazykového humoru a schopnost stvořit vtipné slovní hříčky a mistrné zkratky. Jeho literární styl je na první pohled umírněný a střídmý, zdánlivě konzervativní, bez jakékoliv snahy šokovat formou či obsahem.
Balabán je svým autorským založením především brilantní povídkář a Kudy šel anděl osciluje na tenké hranici mezi povídkou a románem, čemuž výrazně napomáhá i členění knihy do kapitol, které by díky své sevřenosti a dílčím pointám klidně obstály jako samostatný text.  
Nezaměnitelná autorská poetika Jana Balabána je zkrátka pro vnímavého čtenáře zárukou hlubokého a neopakovatelného zážitku ...




Původní název tohoto rukopisu zněl: Jsme tady... 
... je velká škoda, že Jan Balabán tu už není 
a že už nic dalšího nenapíše ...


Vydal Vetus Via, Brno 2003. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)