neděle 21. září 2014

Červený nebo bílý, to je jedno ...


... nostalgie s Jablkoněm ...

... 1998, Praha a moje milovaná Petru ...
... a už tehdy to byla chandra jak blázen ...
... a to mi bylo sotva dvacet  - ti intelektuálové fakt nic nevydrží :-))

... letos mi bylo třicet šest a zjišťuju, 
že ta schopnost dojímat sama sebe se s lety tříbí ...
jen se musím rozhodnout, jestli je to dobře nebo špatně ...

... zkušenosti mi říkají, že spíš to druhé,
ale někdy má holt smysl i nějaká ta slza -
vyplaví smetí a projasní pohled ...
... aspoň doufám ...


Buď zase chvíli mladá
a já budu mladý
a jako zamlada
budem se mít rádi.
Vykašlem se na děti,
na tchýně a matky
a vrátíme se spolu
o dvacet let zpátky.

Já vedle tebe,
ty vedle mě.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít
pro co žít, pro co žít, pro co žít.

Buď zase chvíli krásná
a já budu krásný
a tak jako kdysi
budem spolu šťastní.
Otevřem flašku vína,
červený nebo bílý, to je jedno
a slíbíme si spolu,
že všechno bude jiný.

Jinej budu já,
jiná budeš ty,
jinej bude život.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít
pro co žít, pro co žít, pro co žít.

Buď zase mojí ženou
a já budu tvým mužem,
je toho přece hodně,
co spolu ještě můžem.
Bylo by asi smutný,
to jednou provždy sbalit,
a tak se pojďme spolu
ještě jednou najít.

Oči najdou oči,
ruka najde ruku,
tělo najde tělo,
láska najde lásku.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít 
pro co žít, pro co žít, pro co žít ...



Buď zase chvíli mladá  
z alba Písničky z roku 1997 
s výstižným komentářem Koleda pro pokročilé
Hudba a text: Milan Němec

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)