čtvrtek 4. září 2014

Barbora Šťastná   Šťastná kniha


... 36/2014 ...



Ke Šťastné knize jsem se dostala díky Šťastnému blogu, na který jsem při brouzdání po internetu narazila nedávno. Pokud ho ještě neznáte, určitě tam nakoukněte ...

Autorka knihy i blogu aneb jak být šťastná ve třech podobách :-)


Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život, protože se necítíte šťastní?

Ale jak to udělat? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno ... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. Tak například jsem zjistila, že bych určitě byla daleko šťastnější, kdybych nenosila boty, které mě tlačí, nemusela pokaždé hodinu lovit v kabelce, když mi zazvoní telefon, a neměla skříň nacpanou oblečením, které nenosím. Objevila jsem spoustu věcí, které mi dělají radost, i když tak na první pohled nevypadají: deštivé léto, zavařování povidel, vyhazování starých krámů, bobování s dětmi, ochutnávání podezřelých exotických jídel, počítání komářích štípanců a běhání (i když se mi nechce). A především jsem zjistila, že štěstí si nesmíme schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy. Nedělejte to ani vy a zkuste být šťastní hned teď.
(z autorčiny anotace)


Barbora Šťastná ve své knize (i na svém blogu) s velkým nadhledem a smyslem pro sebeironii zkoumá způsoby, jak se stát více šťastným člověkem. Využívá při tom nejen své osobní zkušenosti a nejrůznější vtipné historky své i svých přátel, ale také každodenní situace ze svého rodinného a pracovního života, zpovídá se ze svých vnitřních pocitů, svěřuje se se svými trapasy či obavami ... a to vše s velkou dávkou moudrého a laskavého humoru, špetkou sarkasmu, schopností udělat si legraci sama ze sebe. A vůbec se nebojí čtenářům naservírovat i ten ne úplně ideální, ne úplně skvělý a ne úplně bezchybný obraz sebe sama, a to jak po stránce povahové, tak po stránce vzhledové ...



Její úvahy, či chcete-li fejetony, nejsou žádným univerzálním návodem na štěstí, protože nic takového samozřejmě objektivně neexistuje a autorka, která si je této skutečnosti dobře vědoma, nic podobného svým čtenářům nepodsouvá ... Bára Šťastná jen píše o tom, co k pocitům štěstí pomohlo jí osobně, kde ona sama štěstí ve svém životě hledala a někdy i překvapivě nalezla ... byť to byly třeba sebebanálnější maličkosti, okamžiky a situace ... 
Všechny ty "obyčejné" i neobyčejné historky a zážitky pak autorka povedeně konfrontuje s nejrůznějšími psychologickými výzkumy na dané téma, citacemi z odborných "chytrých" knih a studiemi známých i méně známých amerických univerzit ...
Většina z nás má poměrně velkou šanci, že se s ní shodneme, v něčem více a v něčem zase méně, ale ta šance tu je ... a nevím, jak vám, ale mně osobně často explicitní pojmenování nějakého cizího zážitku, pocitu, věci, situace nebo okamžiku, zkrátka to, co vidím černé na bílém, pomůže uchopit, pochopit,  a tak nějak si pro sebe zpracovat to, co vlastně prožívám a v čem žiju já sama ...



Ve dvaadvaceti kapitolách s všeříkajícími názvy jako 

Nechci nic měnit, ale chci změnit svůj život
Jsme šťastní díky svým dětem, nebo jim navzdory?
To, o čem si myslím, že mi udělá radost, a to, co mi doopravdy udělá radost, jsou často dvě zcela různé věci
Spánek je tím, čím dřív býval sex
Ráda bych konečně zjistila, co to přesně jsou ty ženské zbraně
Můj muž na mě promluví i dvakrát za večer (když mám štěstí)
Jediným lékem na ostych z ostatních lidí jsou ostatní lidé  nebo
Dnešek není horší než zítřek

jsem já osobně těch příležitostí souhlasně pokyvovat nebo se nahlas smát  měla pěknou řadu ... 
  • taky nemám ráda, když se někde nečekaně zahlédnu v zrcadle a občas mě tlačí boty
  • nesnáším žehlení a taky většinou začínám žehlit až v okamžiku, kdy ta hromada prádla v prádelním koši začíná nebezpečně dosahovat mé výšky
  • Elišku bych nedala za nic na světě, ale někdy po náročném dni s nostalgií vzpomínám, jaké to bylo "před ní"
  • často neumím říct ve správnou chvíli "Ne" a "Ano"
  • neumím přijímat komplimenty
  • když jsem smutná, časté rady z lifestylových časopisů typu snězte kousek čokolády nebo si udělejte radost a kupte si něco na sebe, mě po aplikaci přivádějí do ještě větších depresí
  • někdy zbůhdarma prokrastinuju na internetu
  • mívám zbytečně strach z věcí a situací, které za to nestojí
  • v zásadě mi nevadí zima jako roční období a ráda se dívám lidem do rozsvícených oken bytů
  • nedokážu si vzít "jen trošku" čokolády nebo chipsů, a tak mě opravdu uklidnilo vědecké zjištění, že sebekontrola se v průběhu dne vypotřebovává a je úplně normální, že to večer už prostě nezvládnete, protože každý člověk má přiděleno jen omezené množství pevné vůle
  • nebaví mě se jít odreagovat někam na diskotéku a vybít se někde veřejně a bez zábran v tanci, prostě nejsem ten typ
  • chodím pozdě spát
  • mám ráda ty malé všední každodenní rituály
  • ráda poslouchám k večeru zvuky z bytu, když si můžu jednou za čas dopřát ten luxus stonat v posteli a doléhá ke mně smích Elišky a Jirky z kuchyně nebo jejich povídání
  • a můj muž je taky večer málomluvný, protože už se mu doma zkrátka po celém dni v práci s telefonem u ucha povídat moc nechce
  • a je taky "okresní hygienik" v přestrojení, protože po příchodu domů z práce zahlédne smítko v předsíni do tří vteřin a v kuchyni bere automaticky do ruky hadr a utírá (pro mne zcela imaginární) flíčky z linky, z čehož mám já už celkem slušný náběh na tik, protože mě to vlastně permanentně stresuje (a nutno podotknout, že když jsem mu tuto níže uvedenou pasáž z Bářiny knihy předčítala, jásal, že není jediný, protože jsem ho až doteď ubezpečovala, že to, co dělá, není normální a že zřejmě trpí nějakou duševní poruchou ...)
  • a spoustu a spoustu dalšího ...



Šťastná kniha je zkrátka něco milého, vtipného, povzbuzujícího, 
zábavného, pohodového a náladuzlepšujícího ... 


z kapitoly 100 věcí, které mi taky dělají radost


A její hlavní poselství vidím v tom, že je třeba se pořádně dívat a hledat štěstí kolem sebe, otevřít se mu a dát jemu i sobě šanci - šťastní můžeme být třeba teď hned a není sebemenší důvod to odkládat a čekat na "vhodnou" příležitost, protože ta nikdy nepřijde ...


Vydal Albatros Media a.s., Praha 2013.

4 komentáře:

  1. Jani, je to od Tebe moc vtipně napsané, zvlášť výpis co ráda a co ne a mnohdy Ti dávám za pravdu. Knížka mě zaujala, díky za tip, určitě přečtu. Zrovna něco pozitivního bych brala, v září cítím jak pomalu začíná deprese z nadcházející zimy, školních povinností a debilních pracovních porad.... posílám pusu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, to jsem ráda :-) Na deprese je ještě brzy, nač stahovat kalhoty, když brod (jakože zima) je ještě daleko :-) U nás dneska po dlouhé době vykouklo sluníčko a hned bylo líp :-)

      Vymazat
  2. Paráda!!!!! teta Pája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se Ti líbila hlavně ta pasáž o Jirkovi, že jo? :-))

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)