úterý 30. září 2014

Dárek k svátku ...


... do Dejvic, pro Petrůůů ...



... tentokrát na silnější vyšívací bavlnce, tři řady,
recyklované plastové korálky z už nenošeného náhrdelníku -
sice "jenom" plast, ale mají pěkný plný a buclatý tvar a myslím, že vypadají hezky ...



... a barva nádherná ametystová, 
jeden z mých oblíbených odstínů ...




... tak ať Ti sluší, beru ♥

Břečťan ...



... mě na zahradě hodně baví ... 


... to, jak je proměnlivý,  tvárný a pokaždé jiný ...


... to, jak si s ním krásně hraje sluníčko ...


... a navíc - koukání do zeleného prý uklidňuje :-)


neděle 28. září 2014

Poslední úlovky z knihovny ...


... kdybyste třeba měli nutkavou potřebu něco číst a nevěděli co :-)


Když to vezmu stručně a odspodu, Otázku za deset britského autora Davida Nichollse  jsem si půjčila hlavně proto, že mě hodně bavil jeho román Jeden den, o němž se vám tu taky chystám napsat. A už mi v mailu přistálo upozornění z knihovny, že mám připravený k vypůjčení jeho další román Záskok, který jsem si rezervovala -
 aneb British Humor Forever!!!

Taky tzv. doháním resty a mezery, takže přesně proto se u mě ocitly dvě knížky
Jiří Hájíček - povídkový soubor Snídaně na refýži - stejný případ.

Hodně se těším taky na poslední novinky Markéty Pilátové Tsunami blues 
a Zuzany Brabcové Stropy, jejíž román Rok perel jsem četla před lety ...

Domeček Terezy Límanové mě v knihovně zaujal v regále s novinkami ...

Radku Třeštíkovou, resp. její prozaický debut Dobře mi tak
mi doporučila známá ... asi to nebude tak úplně můj gang,
ale třeba budu překvapená ...

Na Slepou mapu Aleny Mornštajnové se vyloženě tetelím -
to vám asi bude krása nesmírná ...

A těžkotonážní pecka na závěr ...
Ačkoliv mi vždycky byl Ivan Blatný z toho slavného brněnského trojlístku
básníků nejvzdálenější a mnohem víc mne oslovili Jan Skácel s Oldřichem Mikuláškem,
skoro šestisetstránkovou knihu Básník (román o Ivanu Blatném) Martina Reinera
jsem prostě musela 1) bo Brno!!!, 2) bo filda!!!, 3) bo čeština!!!, 
a za 5) bo Trávníček, který mě z Blatného zkoušel u státnic z české literatury
 -  a úspěšně!!! A navíc jsme si moc hezky popovídali!!!



Jako již tradičně se na všechny tyhle knížky těším moc a moc,
ale nejdřív jsem se pustila do Jiřího Hájíčka ...

A co vy? Co právě čtete, čtete-li? 

pátek 26. září 2014

Aspoň jednu každý týden ...


... 39/2014 ...

Eliška má svou první průkazku do knihovny a je šťastná jak blecha :)

V pátek jsem v knihovně zjistila, že spodní hranici pro přihlášení do dětského oddělení nemají danou (myslela jsem si, že je to od 6 let), takže jsem neváhala a hned v pondělí jsem Eli přihlásila, protože železo se musí kout, dokud je žhavé :-)



Domů jsme si samozřejmě rovnou odnesly první várku půjčených knížek -
šla jsem tam vyzbrojená lístečkem s knižními tipy, co mě tak porůznu zaujaly 
a co jsem měla tzv. v záloze na svátek, narozky a pro Ježíška.
Mám radost, že většinu z nich dětské oddělení naší knihovny ve fondu má,
tak je aspoň můžeme očíhnout, 
než zainvestujeme víc než směšných třicet kaček za roční půjčovné :-)




Oskar a měsíční kočky

Parádní zvířátkové knížky s úžasnými ilustracemi Andrey Tachezy




Jak zvířata spí - nádhera z Baobabu, která v dopise pro Ježíška určitě chybět nebude


Tohle je Ježíšek od Hany Skálové, opět s ilustracemi Andrey Tachezy,
taky hodně povedená knížka ...

Tyhle pohádky si Eliška vybrala sama ...


... zatím jsme přečetly první tři a jsou moc fajn ...




Přiznám se rovnou a bez mučení, že To je Londýn od pana Šaška jsem si půjčila hlavně pro sebe ...
U nás v dospělém to totiž nemají, věřili byste tomu? :-))

A když jsem tam našla tuhle ilustraci, musela jsem se děsně smát,
protože mi to připomnělo fotku,
kterou jsem pořídila před lety v Paříži z druhého patra Eiffelovky -

... to je, prosím pěkně, ona ... 



... byli jsme tam na konci září a celou dobu bylo nádherné počasí ...
Když jsme ovšem poslední den dovolené slavnostně vylezli nahoru, 
tu mlhu by nám záviděl i Rákosníček :-))


... a tady důkaz, že fakt nekecám ....
... ta mlha by se přes tu mříž dala vyloženě krájet ...


čtvrtek 25. září 2014

Tyhle krásné kaštany ...


... jsem pro Eli nasbírala cestou z práce ...


... dokonce jsem si kvůli tomu nechala ujet dvě tramvaje ...


... jsou krásně čerstvé, většinu jsem musela ještě pracně vyloupat z pichlavých skořápek ...
... že mám tím pádem lehce rozpíchané prsty, mi ale vůbec nevadí  - 



... kaštany jsou totiž jedna z věcí, které na podzimu prostě miluju ...



středa 24. září 2014

Azurově modrá na světle hnědé ...



... osm řad kombinovaných korálků v azurových tónech -
vedle rokajlu se zlatými okraji jsem tentokrát použila
 tyhle plastové korálky zbroušené do tvaru sluníčka, 
které jste mohli v čiré barevné variantě vidět 
už u korálků pro Rosu ...



... broušené azurové korálky vypadají v reálu opravdu hodně dobře
a pořídila jsem si je ještě ve fialové, tmavě zelené a hematitové - zatím :-)) -
a dost se na výsledek tvoření s nimi těším ...



... u Stoklasy je totiž mají v šestnácti barevných odstínech, 
což je opravdu velká výzva :-))



... tyhle taky putovaly v balíčku k svátku do Prahy
a jsem moc ráda, že se líbily a zaujaly ...

neděle 21. září 2014

Červený nebo bílý, to je jedno ...


... nostalgie s Jablkoněm ...

... 1998, Praha a moje milovaná Petru ...
... a už tehdy to byla chandra jak blázen ...
... a to mi bylo sotva dvacet  - ti intelektuálové fakt nic nevydrží :-))

... letos mi bylo třicet šest a zjišťuju, 
že ta schopnost dojímat sama sebe se s lety tříbí ...
jen se musím rozhodnout, jestli je to dobře nebo špatně ...

... zkušenosti mi říkají, že spíš to druhé,
ale někdy má holt smysl i nějaká ta slza -
vyplaví smetí a projasní pohled ...
... aspoň doufám ...


Buď zase chvíli mladá
a já budu mladý
a jako zamlada
budem se mít rádi.
Vykašlem se na děti,
na tchýně a matky
a vrátíme se spolu
o dvacet let zpátky.

Já vedle tebe,
ty vedle mě.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít
pro co žít, pro co žít, pro co žít.

Buď zase chvíli krásná
a já budu krásný
a tak jako kdysi
budem spolu šťastní.
Otevřem flašku vína,
červený nebo bílý, to je jedno
a slíbíme si spolu,
že všechno bude jiný.

Jinej budu já,
jiná budeš ty,
jinej bude život.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít
pro co žít, pro co žít, pro co žít.

Buď zase mojí ženou
a já budu tvým mužem,
je toho přece hodně,
co spolu ještě můžem.
Bylo by asi smutný,
to jednou provždy sbalit,
a tak se pojďme spolu
ještě jednou najít.

Oči najdou oči,
ruka najde ruku,
tělo najde tělo,
láska najde lásku.
A když nám to vyjde,
tak budem zase mít 
pro co žít, pro co žít, pro co žít ...



Buď zase chvíli mladá  
z alba Písničky z roku 1997 
s výstižným komentářem Koleda pro pokročilé
Hudba a text: Milan Němec

pátek 19. září 2014

Aspoň jednu každý týden ...


... 38/2014 ...

... odpoledne cestou ze školky
aneb jak seběhnout kopec a nepřerazit se :-)



čtvrtek 18. září 2014

Miloš Urban  Hastrman (Zelený román)


... 39/2014 ...


Svou třetí beletristickou knihu, oceněnou v roce 2001 Magnesií Literou, věnoval Miloš Urban Duze, jež "bývá na mračnu za deštivého dne" a opatřil ji výmluvnou poznámkou: 
Připomínají-li postavy, místa a děje tohoto románu skutečný svět a jeho obyvatele, jde o iluzi. Umění a pravda: dvě zlaté rybky hledící si z oka do oka, z akvária do akvária.


Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací - tak lze charakterizovat Hastrmana, potenciální černou knihu ekoterorismu ..., kdyby to nebyla kniha zelená.
Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma - konfrontuje se zde problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí ...
(anotace)


Urbanův román je rozdělen do dvou částí a jeho vypravěčem je hastrman Johanes Salmon, baron de Caus - volnomyšlenkářský šlechtic, který se na počátku 30. let 19. století vrací z ciziny, aby v severních Čechách, kousek od České Lípy, převzal panství po svém otci ...
Postupně se sbližuje s vesničany ve Staré Vsi a zajímá ho především svérázná dcera místního rychtáře Katynka - velmi silná ženská hrdinka, která ve vesnici v přímém rozporu s křesťanskou tradicí udržuje lidové zvyky a provádí nejrůznější pohanské rituály ... 
Ve druhé části se děj přenáší do současnosti a z hastrmana se stává mstitel, hledající viníky zodpovědné za zničení jeho milovaného kraje - posvátná hora Vlhošt, v níž pramení okolní vody a která je jakýmsi symbolickým živoucím srdcem celé krajiny, je postupně devastována povrchovou těžbou ... a baron de Caus se ve své snaze přimět člověka k tomu, aby přestal ničit přírodu a začal si znovu vážit jejích bohatství, promění v ekoteroristu, který se nejprve výhrůžkami a později i vraždami domáhá spravedlnosti ... Seznamuje se přitom s členy ekologické organizace Děti vody, s nimiž má společný ušlechtilý cíl zakázat v kraji těžbu a obnovit Starou Ves, která byla zaplavena přehradou ...
Paradoxem je, že právě hastrman Johanes Salmon narušil vzácnou rovnováhu jako první, když před dvěma sty lety nařídil z Vlhoště vylomit dva mlýnské kameny pro svůj mlýn ...




První kniha má až poetický a svébytně romantický ráz, Urban tu efektně využívá nejrůznější romantické motivy a kulisy (hluboké lesy, ponurou Věž u Černého mlýna nebo typickou letní bouřku). Dominují v ní folklórní prvky, líčení místních lidových zvyků, oslava přírody, jejích krás a její obrovské síly. Obraz tehdejší vesnice je téměř idylický ... 
V tomto smyslu pak ostře vyniká kontrast se současným industrializovaným venkovem a světem, v němž převažuje touha po penězích a moci, kariérismus, alibismus a zbabělost, světem, v němž jeden svaluje vinu na druhého a zříká se zodpovědnosti ... 
Hlavní poselství celého románu pak logicky tkví ve faktu, že destruktivní a bezohledné zásahy člověka do rázu krajiny a přírody obecně, jsou vždy fatální a nevratné ...



Hlavní postava románu je opět typicky "urbanovská" ... romanticky rozervaný hrdina dvou tváří, pronásledovaný vlastními démony a přeludy (s tváří pohanského bůžka Odradka), v němž se neustále střetávají dvě osobnosti - hastrman a ten, jenž touží se přiblížit lidem a sám se stát člověkem ... V první části románu vystupují v souvislosti s baronovým vesnickým životem do popředí především jeho lidské rysy, zatímco "hastrmanství" v sobě se snaží potlačit. V části druhé se hlavní hrdina stává nelítostným a krutým vykonavatelem spravedlnosti a naopak u něj jednoznačně dominují  predátorské rysy vodníka ...


Hastrman vyniká, jako je ostatně u Miloše Urbana více než dobrým zvykem, také svou grafickou úpravou a ilustracemi (Pavel Rút), které atmosféru celého příběhu výborně dokreslují ... s podtitulem románu je barevně originálně sladěn také papír, na němž je kniha vytištěna, velmi zajímavý a atypický je i zvolený font ...


Miloš Urban má svůj typický a nezaměnitelný rukopis, ve vytváření tajemné atmosféry příběhu je přímo mistrem a navíc si vybírá originální témata, jejichž zpracování bývá v jeho pojetí na špičkové autorské úrovni ... Na Hastrmanovi mne kromě řady jiných věcí hodně bavilo především to prolínání skutečného a nadpřirozeného světa hlavního hrdiny, to neustálé oscilování mezi jeho reálným a přiznaným životem na vesnici a temnými zákoutími vodní říše, která mu byla druhým domovem ...
Nečetla jsem ještě čtyři Urbanovy dosud vydané knihy - Poslední tečku za rukopisy, Paměti poslance parlamentu, Pole a palisádu a novinku Přišla z moře - a těším se na ně velmi ...


Vydalo Argo, Praha 2001.

úterý 16. září 2014

Už má ode mě  žluté šaty a žlutý náramek ...

... takže bylo jasné, co muselo zákonitě přijít ...



... lesklý žlutý rokajl jsem tentokrát zkusila oživit jednou řadou kombinovanou
s velkými broušenými skleněnými korálky ve žloutkové barvě 
(na odstíny žluté jsem totiž koukla tady, tak můžu dělat chytrou :-))


... a taky jsem zjistila, že se žlutá poměrně špatně fotí ... 
navíc bylo poslední dny hodně pošmourno a ani ta žlutá nevyšla na fotkách tak,
jak vypadá v reálu ...





... doufám, že se jí budou hezky nosit a prozáří jí den :-)