pátek 22. srpna 2014

Jiří Hájíček  Selský baroko

... 30/2014 ...



Selský baroko je autorovou pátou vydanou knihou - po povídkách Snídaně na refýži (1998), románu Zloději zelených koní (2001), podnikatelské love story Dobrodruzi hlavního proudu (2002) a povídkovém souboru Dřevěný nůž (2004). 
V roce 2005 získal tento román třetí místo v anketě Lidových novin Kniha roku a v roce 2006 byl oceněn Magnesií literou.


Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Stráňanský je genealog, který sestavuje v archívech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. 
Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení.
Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost.
(anotace) 



Jiří Hájíček se ve svém románu soustředí především na přesah, jaký má období 50. let minulého století a citlivé téma kolektivizace vesnice do současnosti. Snaží se o historickou reflexi této smutné etapy našich novodobých dějin a zároveň o působivou sondu do lidských osudů, které znárodňování fatálně a navždy poznamenalo.


Hlavní hrdina Pavel tu místy působí jako nepraktický a naivní člověk, zcela pohlcený svou prací a až posedlý touhou nalézt podstatu a pravdu. Jeho hledání má přitom přímo detektivní charakter, čímž Hájíček velmi efektně udržuje napětí a čtenářský zájem.
Pavel zcela žije minulostí a hlavní pouto s přítomností pro něj představuje jeho malý syn, který bydlí s jeho bývalou manželkou v Brně. V průběhu dvou měsíců letních prázdnin se pak dalším takovým poutem stává tajemná Daniela, která v třeboňském archivu pracuje na rodokmenu své rodiny, jímž chce na významné jubileum obdarovat svou matku ...



"... a uslyšíš," pokračoval zvýšeným roztřeseným hlasem, "uslyšíš, ty parchante, co můj táta udělal pro obec. Družstevní prádelna, telefon, asfaltový silnice, peníze pro včelaře, zahrádkáře, to všechno táta zařídil na okrese! Kde bysme bez něj dneska byli!"
Z toho mě mrazí. Ta hloubka nepochopení. Děs, že "oni" si vůbec neuvědomují, co všechno způsobili.



Hájičkův styl vyprávění je místy velmi lyrický, často upozaďuje přímou akci a soustředí se na popis prostředí a vytváření nálad. Vykreslení atmosféry patří k jeho silným stránkám a v případě Selskýho baroka je to patrné především v jeho umění sugestivně navodit dojem horkého, sálajícího a líného léta ... Působivé jsou také jeho popisy jihočeské krajiny a provázání přírodních motivů s děním kolem hlavních postav.
Připadalo mi jen, že zobrazení některých vedlejších postav bylo poněkud schematické, bez nějakých výrazných rozlišovacích znaků a Pavlovi kamarádi mi místy splývali. 
Také polarizace dobra a zla mi někdy připadala příliš černobílá ...




Nicméně, i přes tyto drobné výtky, mě Hájíčkovo psaní opravdu baví, má dar vtáhnout čtenáře do děje a vzbudit v něm nutkavou potřebu přečíst knihu na jeden zátah a odložit ji až na úplném konci ... a to dnes umí málokdo ...


Vydal Host - vydavatelství, s.r.o., Brno 2005.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)