sobota 23. srpna 2014

Den šestý ...

... dnes se básnická skladba Adam a Eva Karla Šiktance uzavírá
 a já mám pro vás den poslední - šestý ...

(předchozí dny najdete tady:
PrvníDruhýTřetíČtvrtý a Pátý)






Lilo.
Lilo.

Celá z peří, hebce draná, skrčila se
v něm jak v křeči. Naslouchajíc za zdí

senu. Jak se trhá v patrech střechy.
Naslouchajíc svému jménu. Jak se trhá

mezi vzdechy. Tmě. A hrobům naslouchaje.
Jak jim těžká země v klestí. A své řeči. 

Jak v něm, lehká, jak v něm, křehká,
mluví z cesty -

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.

Chtěl ji skrýt. A prchala mu. Marně
spínal ruce, nohy. Bylo v ní jak

v hříšném chrámu. Jak by klekal mezi
bohy. Jak by líbal sám střed světa.

Krásná, cizí, vykřikla v něm na smrt
krásnou, cizí větu. Lavinový sníh. Svět

plakal. Tisíc ptáků šibeničních srazilo
si na nebesích černou hlavu v letu ...

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.

Zhášela v něm. Rozsvěcela. Jen aby se
dotknout směla laskavého, zlého těla.

Jen aby se hrůzy zbyla, že mu jen cos
připomíná. By v něm zbyla. Blízko srdce,

malá, bílá spálenina. Strh ji k ústům.
Luna klína svitla tmou a po vší zemi

běžel mráz, až v hrázích hřmělo. Jako
déšť, když oknem prší hodinářům

do hodinek. Jako pláč. S nímž matky
vodí dívčí smích na Boží tělo ...

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.

Už jen cítil, jak ho hýčká. Padal.
Kácel, co kde měla. Hřeben. Svíce. Zlaté

ryby. Jak by snímal tíhu z těla. Jak by
mstil se. Za mladíčka, jenž mu zůstal

dlužen sliby. Prostírala sníh. A
jmelí. Lehal, bál se svícnů, které

zažíhala prostřed léta. Bál se. Že ji
nepobere. Blaženou, jak o ni prosil.

Lačnou. Vláčnou. jak v ni doufal ...
Na Počátku Světa ...

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.

Užaslá, že svět se točí, nevěřící, že
zas žije, sňala si v něm ruce s očí.

Sňala si v něm křížek s šíje. Jak by
jí i ztěžkly vlasy. Jak by, nahá,

vzpomněla si, že se musí svléci.
Utíkala. Sama sobě. Stříbrně v ní

tlouklo dvířky tisíc prázdných klecí ...

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.

Slyšel, jak se všeho zříká. Bázně.
Křivdy. Všeho zlého. Slyšel jez, jak

tence stříká. Slyšel. Bál se. Marně
smál se. Marně lhal, že není čeho.

Padal. Vstával. Ještě. Ještě. Noc a
den. Však v konci deště stál ten strach,

o hlavu větší. Jak by kýmsi opuštěný ...
Jak by bez přístřeší ...

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.
I kosti.



Byl Den.
A byla Noc.
A Země byla zelená
a plavá.

"Kde jsi?"

křičel jí do tváře.
Jak by hnán z ráje,
jak by nad světem
hořela boží hlava.

Neb
k smrti znaven,
neměl náhle nic než
její ruce. Něžné, užaslé,
že se jim chce brát z mála.

"Děkuji,"
řekla, běleji než sníh.
A zdi stály jak na trních.
A ticho stálo prostřed vod
jak rybí katedrála.

Bil zvon.

A kvetl hadí mord.
Naslouchal trávě, jak si vlá,
a lítost se v něm, jízlivá,
točila na podpatku.

"Darmoděj!"
řekl (pro sebe).
A ona vzhlédla do nebe:
"Jsme dva! Ach, vše se začíná
a končí od začátku!"

Smutně se usmál.

Zaslíben,
však hnal se v širý sedmý den
a ved ji z hlesů medvěda
a kuře na provázku.

Měla jen očí.

Sběhl tmou
a skryl se v nich, sám před sebou.

A Bůh se modlil - neslyšen -
byv stvořiv pozdní lásku ...



KAREL ŠIKTANC  -  ADAM A EVA

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)