středa 16. července 2014

Yasmina Khadra  Kábulské vlaštovky


... 28/2014 ...


Yasmina Khadra je pseudonym alžírského spisovatele Mohameda Moulessenhoula, v překladu znamená "Zelený jasmín" a vznikl spojením dvou křestních jmen autorovy manželky. 


Moulessenhoul se pro něj rozhodl proto, že byl jako vysoký důstojník alžírské armády podřízen přísným předpisům a chtěl se vyhnout vojenské cenzuře. 
Po odchodu z armády Mohamed Moulessenhoul opustil Alžírsko a odešel do Mexika a později do Francie. Většina jeho románů se odehrává právě v Alžírsku a na politické, sexuální a kriminální násilí v této zemi pohlížejí velmi kriticky. 


V češtině dosud vyšly dva jeho romány - Černá vdova a právě Kábulské vlaštovky.


Na tragickém příběhu dvou manželství tu autor demonstruje fatální dopad Talibánu na život obyčejných lidí v hrůzou paralyzovaném Kábulu a celém Afgánistánu. 
Muhsín Ramát před nástupem Tálibánu k moci vystudoval politické vědy a chtěl se věnovat diplomatické kariéře. Na univerzitě se seznámil se svou budoucí ženou Zunajrou, která se chtěla jako osvícená muslimka stát advokátkou. Válka je připravila o práci, o domov, o klid, o možnost se svobodně a volně procházet po městě a mimořádně krásnou Zunajru symbolicky o tvář ...
"Nestojím o to, vrátit se domů s těžkým srdcem, Muhsíne. Dění na ulici by mi zbytečně pokazilo celý den. Nejsem schopná projít kolem nějaké hrůzy a tvářit se, jako by se nic nedělo. Kromě toho odmítám burku. Ponižuje mě nejvíc ze všech břemen, která musím nést. (...) S tou prokletou kápí nejsem ani lidská bytost, ani zvíře, jenom urážka a potupa, kterou je nutno ukrývat jako tělesnou vadu. To je nesnesitelné. (...) Nechtěj po mně, abych se vzdala svého jména, obličeje, barvy očí a tvaru rtů kvůli procházce bídou a zkázou, nechtěj po mně, abych byla ještě míň než stín, pouhým anonymním šustotem vydaným na pospas veřejnému nepřátelství..."


Átif Šaukat je dozorcem v kábulské ženské věznici, bývalý válečný veterán z války se Sovětským svazem. Je to muž plný tísně, strachu, nenávisti a zoufalství. Jeho o několik let starší žena Musarát trpí nevyléčitelnou nemocí a umírá. 
Ve věznici se pak Átif potkává se Zunajrou, která byla odsouzena k smrti, a fatálně se do ní zamiluje ...


Kromě dvou knih Khaleda Hosseiniho, o němž jsem se tu už zmiňovala, a Frišty Petry Procházkové, která přijde na řadu později, jsem vlastně nic jiného s touto tématikou nečetla, takže moc nemám možnost srovnání. 
Kábulské vlaštovky zachycují mimořádně silné a nosné téma života v Tálibánem ovládaném Afgánistánu víceméně jen v náznacích a přestože mě neoslovily tak silně jako právě Hosseini nebo Frišta, za přečtení rozhodně stojí. 



Vydal Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek 2006.
Přeložila Hana Krejčí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)