pondělí 7. července 2014

Simon Mawer  Dívka, která spadla z nebe

                        Mendelův trpaslík

... dnes si dáme opět autorskou dvojkombinaci, 
tentokrát zahraniční - takže 

... 26/2014  a 31/2014 ...




Dívka, která spadla z nebe


Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce britských zvláštních jednotek a Marian se začne připravovat na výsadek v okupované Francii. Během náročného výcviku se naučí zacházet se zbraněmi, výbušninami a vysílačkami, snášet fyzickou zátěž i drsné metody výslechu, skákat padákem a pohybovat se v utajení v zemi, kde stejně nebezpeční jako okupanti mohou být kolaboranti nebo zdánliví spojenci. Její mise ve Francii má ale kromě podpory domácího odporu ještě jedno, velmi speciální poslání: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by Spojenci rádi využili v nevypsaném závodu o zkonstruování atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie. Skutečnost, že ji s Clémentem pojí citové pouto z dob společného dospívání, může Marian pomoci - anebo jí úkol hodně zkomplikovat ...
(z anotace)



Knih s tématikou 2. světové války jsem četla poměrně dost, nicméně Dívka, která spadla z nebe byla první, která se věnovala tématice francouzského odboje, a to ještě specificky odboji ženskému.
V předmluvě ke své knize Simon Mawer uvádí následující:
"Francouzská sekce britského Velitelství zvláštních operací (Special Operations Executive) vyslala v období od května 1941 do září 1944 do terénu padesát tři žen. Dvanáct z nich zajali a zavraždili Němci, další zemřela během své mise na meningitidu. Ostatní válku přežily. O některých se veřejnost dozvěděla z filmů a knih. Osudy jiných jsou ale dodnes neznámé. Všechny byly skutečnými hrdinkami."


Mawerův román zpracovává tuto problematiku bez zbytečného sentimentu a klišé, příběh má spád a gradace vyprávění je velmi dobře vystavěná.
Autor se soustředí především na precizní vykreslení psychologického profilu hlavní hrdinky, čímž se mu zároveň logicky podařilo skvěle vystihnout i duševní rozpoložení, pocity a dojmy člena odboje, který žije de facto v neustálém strachu z prozrazení a musí být neustále ve střehu. Marian, která využívá několik tajných identit a obavy má od svého výsadku permanentně, navíc řeší i svou probouzející se sexualitu a osciluje mezi dvěma muži.


Simon Mawer má dar vtáhnout čtenáře do děje a je výborným vypravěčem, který velmi efektivně pracuje s napětím, jež si tento druh příběhu žádá. 
Myslím, že jeho Dívka, která spadla z nebe rozhodně patří v žánru literatury s válečnou tématikou k nadprůměru, takže pokud jste nečetli, doporučuji vaší pozornosti ...


Mawerův styl psaní mi opravdu sedí a kromě dvou knížek v tomto článku jsem od něj četla ještě Skleněný pokoj , na další se chystám ... 


Vydala Kniha Zlín, Zlín 2012. 
Přeložil Lukáš Novák.


Mendelův trpaslík


Mendelův trpaslík vypráví příběh vědce, který zasvětil svůj život studiu genetické poruchy, jež těžce poznamenala jeho samotného. Benedict Lambert, který dokáže nahlížet vlastní osud se svérázným humorem i sebeironií, přitom neřeší pouze náročný vědecký úkol. Jako vědec i jako člověk se musí vyrovnat také se zásadními etickými otázkami: Smíme ve snaze dosáhnout osobního štěstí manipulovat se životy jiných? Se samotným osudem? A jakou cenu za to můžeme zaplatit?
(anotace)


Mawerův román vyšel poprvé v roce 1997, byl nominován na prestižní Man Booker Prize a vzbudil obrovské nadšení, filmová práva ke knize zakoupila Barbra Streisand.


Na Mendelově trpaslíkovi je zřejmě nejpřitažlivější to permanentní balancování mezi realitou (příběh Gregora Mendela) a pečlivě propracovanou fikcí (příběh Benedicta Lamberta) a zároveň prolínání minulosti a přítomnosti. Mawer je mistrem fabulace, pohrává si tu s různými vypravěčskými postupy (např. přímo oslovuje čtenáře a dokonce jim nabízí čtenářský kvíz). Je autorem, který velmi dobře ovládá umění ironie a sarkasmu a stejné vlastnosti jsou pak charakteristické i pro jeho trpaslíka Benedicta ...


Nebudu zastírat, že v odborných genetických pasážích, jichž je v textu poměrně hodně, jsem se opravdu ztrácela. Jsem humanitně orientovaný člověk, pro kterého jsou veškeré přírodní vědy španělskou vesnicí a odstavce, v nichž jsem rozuměla v podstatě jen předložkám a spojkám, jsem místy i přeskakovala. Zdání populárně-vědecké publikace Mawer navozuje i po formální stránce - v knize se to hemží odbornými pojmy, různými vzorci a nákresy, na řadě stran jsou poznámky pod čarou a všeříkající jsou také názvy jednotlivých kapitol: Genom, Rekombinace, Promotor, Restrikce nebo Terminace řetězce. Omlouvám se, nerozumím :-)


Hlavní postava - 115 cm vysoký Benedict, trpící achondroplázií, s velkou hlavou a nehezkým obličejem, muž, na něhož se dokonce ani vlastní otec nedokázal podívat přímo, je přitom bytost s normálními touhami, sny a ambicemi. Velice touží po lásce, i té fyzické, a osudovou ženou se pro něj stává knihovnice Jean. 
Je velmi inteligentní a ve svém oboru patří ke špičce - při výzkumech genofondu dobrovolníků z řad trpaslíků se mimo jiné snaží nalézt chybu v řetězci DNA, která achondroplázii způsobuje a v tomto smyslu tak přímo navazuje na výzkumy svého pra-pra-strýce Gregora Mendela. 


Fakt, že je trpaslíkem, Benedict považuje za velkou osobní křivdu a řada ponížení, jimž je pro svou genetickou vadu celoživotně vystaven, v něm vzbuzuje velkou sílu, odhodlání, zatvrzelost, pohrdání a nenávist a tímto prizmatem se pak Benedict dívá nejen na okolní svět, lidi a vztahy, ale také sám na sebe. V určitém slova smyslu je tak mrzákem nejen čistě fyzicky, ale i duševně. Jeho touha se pomstít za toto příkoří velmi nekorektními metodami může pak být chápána jako  Mawerova snaha o určité varování před genetickými experimenty ...

"Zvláštní pocit. Člověku se samozřejmě chce plakat, ale velmi brzy se naučí, že se tomu nesmí poddat. (...) Místo pláče se naučíte pociťovat vztek, vztek namířený na řadu cílů: na původce urážky, na lidstvo obecně, na neznámé síly, které ve vás vyvolaly tenhle zbytečně jalový pocit, a na sebe samotného - jako by si člověk za svůj stav vlastně mohl sám. A tenhle vztek se mísí s touhou po pomstě, samozřejmě. Koneckonců i já jsem jenom člověk."



Simon Mawer je na vystudovaného zoologa opravdu skvělý vypravěč, má dar čtenáře zaujmout, píše napínavě a chytlavě, vybírá si poměrně provokativní témata. V Mendelově trpaslíkovi mohl Mawer také uplatnit své odborné vzdělání a svůj velký zájem o osobu Gregora Mendela, je totiž dokonce autorem populárně-vědecké knihy Gregor Mendel: Planting the Seeds of Genetics (2006). 


Podobně jako ve Skleněném pokoji i tady pracuje Mawer s řadou českých, respektive moravských reálií, samotný příběh je rámován Benedictovým příjezdem na brněnskou mendelovskou konferenci pod záštitou Masarykovy univerzity. V osobním příběhu Gregora Mendela, který k tomu Benedictově vytváří určitou paralelu, pak má Brno nezastupitelnou roli místa, v němž Mendel prožil většinu života a v augistiniánském klášteře na Starém Brně prováděl svá vědecká bádání.

Je přinejmenším pozoruhodné, že takhle autenticky a zajímavě dokáže uchopit specificky brněnská témata britský autor ...
Za mě tedy Mawer rozhodně ANO!


Přeložil Lukáš Novák.
Vydalo nakladatelství Kniha Zlín, Zlín 2010.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)