pondělí 28. července 2014

Den třetí ...



Padl
na čtyři. A
psíma očima ji hladil po nohou.

věšel hlavu psí.
A zakopával o dorotí kvítí.

A ona hleděla
jak duše bez těla.

Jako by ji Pámbu trhal
od strážnýho anděla.

Osedlal 
hůl. A žlutě
ržál. A volal ji, by nasedla.

A
strmě tančil
na zadních, až trnula mu šíje.

A ona smála se,
jako když plakat chce.

Jako by ji Pámbu trhal
andělovi ze srdce.

"Ach
lásko má! Jsi z jezí
rzi! A z vln! a z vírů jezerních,

kde
ze všech malých smrtí mých
zbylo jen labutí peří!"

A ona smála se,
jako když všechno ví:

"Není nic. A nikdo není.
Jenom vlci hladoví."

"Jsi 
z hedvábí! Jsi z hebkých
ran! Z paměti prstů! Z ryb! A z vran!

Jsi z dechu
v mrazech zrcadel,
k nimž přimkneš se - a pláčou!"

"Jen vlci hladoví.
Jen duté pistole.

Leží, leží po mamince
ruce křížem na stole."

"Jsi 
z laskavce! A z tmy kol svic!
Jsi svatá Lež! Jsi Msta! Jsi

víc! Jsi
z dušičkových her ta
zlá, ta něžná smrtí hlava!"

"Leží a hrozí mi:
usměj se na hosty.

Ale ke mně hosti nejdou.
Chodí jenom ouzkosti."

"Jsi
z křídových kol! Jsi z babích let!
Jsi vše, co v nocích mých si říká

cos
líbezného nazpaměť! Jsi vzlyk!
Jsi křik, jímž zem se ve mně trhá!"

"Chodí jen ouzkosti.
Ruce jak lopaty.

Hladovýma, ledovýma
sahají mi pod šaty."

"Jsi
Vánoční! Jsi louč! Jsi sníh!
Jsi hrad můj Líto! Hrad můj Hřích!

Jsi
krajka bělostná na všech těch 
vezdejších veselkách pro peníze!"

"Sahají pod šaty,
utéci nemohu.

Darmoděj! Můj svět mě drží 
všema čtyřma za nohu."

"Jsi 
milost má! Můj kříž! Můj stín!
Jsi letmo hvězd, ach, na podzim!

Jsi z jablíček! A ze sena! Slyším
v něm po nocích své věčné sucho v hrdle!"

"Darmoděj! Nevděk svět.
Nehřeje. Nezebe.

Není nic. A nikdo není.
Jen ten strach, ach, ze sebe."

"Jsi 
z korálů! A z Mléčných drah!
Jsi z čar! A z hrstí vlčí srsti!

Jsi
moje srdce na vahách!
Slyšíš je? Zní jak znamenaný kámen!"

"Amen."
A mlčela. Bez duše. Bez těla.

Jak by Pámbu hrob jí měřil
pro strážnýho anděla.

Lekl se.
Ticha, náhle zlého. Lekl se očí,
náhle zlých. Že už je pozdě. Že ji ztrácí.

A jak by kýval,
Bůh si vzdych ... Šťastliví holubi!
Zobali zrníčka z odřených decimálek!

Prosil ji. Těšil ji
na tisíc způsobů.

Hleděla mu přes rameno.
Andělovi do hrobu.


KAREL ŠIKTANC  ADAM A EVA

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)