neděle 29. června 2014

Emil Hakl  O rodičích a dětech

                 Pravidla směšného chování

... dnes opět dvě autorské parádičky v jednom ...

... 25/2014  a 38/2014 ...



O rodičích a dětech

... Magnesia litera 2003 v kategorii próza ...
(Mimochodem, určitě víte, že letos se autorovi podařil stejný kousek 
s románem Skutečná událost.)

Román o jedné banální odpolední procházce otce a syna pražskou Stromovkou a přilehlým okolím, která se měsíc co měsíc s železnou pravidelností opakuje ve formě několikahodinové tour po blízkých hospůdkách ...


"Procházka, to je typicky evropská disciplína. Procházejí se lidé po celém světě, ale na našem malém zaprášeném kontinentu vybrousil čas umění procházky až k jisté definitivní dokonalosti.

Procházka v evropském pojetí je totiž magický úkon, spojující sportovní výkon s modlitbou, fňukání sfér s řevem dávno vyhynulých zvířat a vzájemnou výměnu výčitek s vyprávěním vtipů a fórků. 

O jedné takové procházce je tato kniha."
(z anotace ke knize)


Otci je přes sedmdesát, je to bývalý vědec - biolog, který si důchod zpestřuje průvodcovstvím v pražské ZOO, synovi je dvaačtyřicet, je grafikem na volné noze a po letech vztahového experimentování má konečně pocit, že ve své současné přítelkyni Hance našel ženu, se kterou by chtěl zestárnout ...
Během procházky a zastávek v okolních hospůdkách spolu pak otec se synem vedou dialog ... vzpomínají na společně prožitou minulost, komentují okolní dění, filozoficky debatují o světě a lidském osudu, řeší zásadní existenciální otázky ... na řadu přijdou i výčitky, vzájemně si vyjevují staré křivdy, traumata a tajemství (nejzásadnější je zřejmě synovo přiznání nemanželského dvacetiletého syna, o jehož existenci ví sám pouhý rok) ... 


V roce 2007 natočil režisér Vladimír Michálek podle Haklovy knihy tento film
v němž v hlavních rolích excelovali Josef Somr a David Novotný.



O rodičích a dětech je skutečně velmi příjemná, vtipná kniha plná zajímavých postřehů, absurdních momentů, humorných situací, ale i velkých životních pravd ...

"Tak co novýho?" zeptal jsem se.
"Novýho neni na světě nic už dvě miliardy let, všechno jsou to jenom variace na téma uhlík, vodík, kyslík a dusík," odpověděl mi otec. 

Emil Hakl je výborný vypravěč s citem pro detail a obě hlavní postavy jsou skvěle vykresleny de facto jen prostřednictvím vzájemných dialogů ...


Už se moc těším na jeho další knížky, které si rozhodně musím přečíst - Hakl mě totiž opravdu baví ...

Vydalo Argo, Praha 2002.



Pravidla směšného chování


Próza Emila Hakla volně navazuje na autorovu nejúspěšnější knihu O rodičích a dětech. Ve třech příbězích píše vypravěč soukromou kroniku svého dosavadního života.
Nejprve se vydává se dvěma mladšími přáteli vyzkoušet paragliding, aby se napůl v bezmocném závěsu začal přibližovat k vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sama sebe. I v nejsmutnější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a s jazykem i vlastní pamětí zachází se stejnou bravurou jako Hrabalův Hanťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironických glosách a metaforách konstatuje, o co jde outsiderům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou ...
(anotace)

"Směšnost je snaha zachovat si za každou cenu vážnost. Tomu se snažím vyhnout, jak se dá."
Emil Hakl v rozhovoru pro IDnes (7.5.2010)


Jak už bylo uvedeno v anotaci, knihu  Pravidla směšného chování tvoří tři lehce a nenásilně propojené části, které spojuje hlavní postava vypravěče - autorova alter-ega. Jednotlivé příběhy přitom výborně fungují jak samostatně, tak v celkovém kontextu, kdy do sebe v závěru vše krásně zapadne ...
V první části s názvem Jdi vejš! se hlavní hrdina nechá svými mladšími kamarády přemluvit, aby vyzkoušel paragliding. Při letu nad krajinou v okolí Loun pak vzpomíná, jak právě tady před lety sloužil na vojně, vybavuje si konflikty s nadřízenými i setkávání a komplikovaný vztah se svou tehdejší dívkou ...


Druhá část Pravidla směšného chování je svým způsobem dokončením Haklovy knihy O rodičích a dětech - nicméně znalost tohoto románu není v žádném případě podmínkou nebo klíčem ke správnému uchopení tohoto textu. Znovu se tu objevuje postava vypravěčova otce, který se kvůli nádorovému onemocnění ocitá v nemocnici, kam za ním syn dochází na pravidelné návštěvy a pokračují v otcovsko-synovském dialogu ...Otcova schopnost konverzace je ovšem snížená vlivem jeho špatného zdravotního stavu a syn si tudíž "vypomáhá" rozhovory s otcem, které si před časem v jakési osudové předtuše nahrával na diktafon, oživuje si rozmluvy, jež spolu vedli po telefonu, vzpomíná ... Právě v přímé souvislosti s otcovým umíráním pak tato prostřední část získává výrazný existenciální nádech ...


Ve třetí části nazvané Hřbitov na pláži pak hlavní hrdina odjíždí se svými mladšími kamarády do Rumunska a v prostředí delty Dunaje se celá kniha symbolicky uzavírá ... Vypravěč s sebou totiž veze urnu s popelem svého zesnulého otce, který tam chce rozptýlit.

Celou knihu prostupuje téma jakési neschopnosti člověka přiblížit se a otevřít ostatním lidem, ke stěžejním motivům patří také otázka lidské samoty a problémové komunikace (např. se svou přítelkyní tu hlavní hrdina "hovoří" pouze přes sms). Zajímavým motivem je i rozčarování a deziluze generace dnešních padesátníků - na prahu dospělosti se ocitli v éře Husákova socialismu a v současnosti se střetávají s generací dnešních třicátníků, kteří jsou mnohem dravější, sebevědomější a ambicióznější. V tomto smyslu má Haklova kniha zřejmý hořký, smutný až sebetrýznivý podtón.


Originální a poutavá grafická úprava knihy a ilustrace jsou prací Pavla Růta.


Emil Hakl je opravdu výborný vypravěč - vtipný a ironický, všímavý i citlivý, jeho prózy se vyznačují úsporným stylem a ačkoliv se v nich zdánlivě mnoho neděje, rozhodně mají svou dynamiku, protože skvěle pracuje s jazykem a své příběhy staví především na dialogu - přímé řeči. Hakl má dar zachytit zajímavou situaci i zdánlivě banální a prchavý okamžik a adekvátně je literárně zpracovat tak, aby byly čtenářsky atraktivní a nosné. Typické je pro něj také využití řady autobiografických prvků a motivů, ale jak Hakl vtipně  a trefně řekl v jednom rozhovoru: "... když vypravěč konstatuje, že je v řiti, neznamená to, že je v řiti i autor." :-))


Vydalo Argo, Praha 2010.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)