neděle 29. června 2014

Emil Hakl  O rodičích a dětech

                 Pravidla směšného chování

... dnes opět dvě autorské parádičky v jednom ...

... 25/2014  a 38/2014 ...



O rodičích a dětech

... Magnesia litera 2003 v kategorii próza ...
(Mimochodem, určitě víte, že letos se autorovi podařil stejný kousek 
s románem Skutečná událost.)

Román o jedné banální odpolední procházce otce a syna pražskou Stromovkou a přilehlým okolím, která se měsíc co měsíc s železnou pravidelností opakuje ve formě několikahodinové tour po blízkých hospůdkách ...


"Procházka, to je typicky evropská disciplína. Procházejí se lidé po celém světě, ale na našem malém zaprášeném kontinentu vybrousil čas umění procházky až k jisté definitivní dokonalosti.

Procházka v evropském pojetí je totiž magický úkon, spojující sportovní výkon s modlitbou, fňukání sfér s řevem dávno vyhynulých zvířat a vzájemnou výměnu výčitek s vyprávěním vtipů a fórků. 

O jedné takové procházce je tato kniha."
(z anotace ke knize)


Otci je přes sedmdesát, je to bývalý vědec - biolog, který si důchod zpestřuje průvodcovstvím v pražské ZOO, synovi je dvaačtyřicet, je grafikem na volné noze a po letech vztahového experimentování má konečně pocit, že ve své současné přítelkyni Hance našel ženu, se kterou by chtěl zestárnout ...
Během procházky a zastávek v okolních hospůdkách spolu pak otec se synem vedou dialog ... vzpomínají na společně prožitou minulost, komentují okolní dění, filozoficky debatují o světě a lidském osudu, řeší zásadní existenciální otázky ... na řadu přijdou i výčitky, vzájemně si vyjevují staré křivdy, traumata a tajemství (nejzásadnější je zřejmě synovo přiznání nemanželského dvacetiletého syna, o jehož existenci ví sám pouhý rok) ... 


V roce 2007 natočil režisér Vladimír Michálek podle Haklovy knihy tento film
v němž v hlavních rolích excelovali Josef Somr a David Novotný.



O rodičích a dětech je skutečně velmi příjemná, vtipná kniha plná zajímavých postřehů, absurdních momentů, humorných situací, ale i velkých životních pravd ...

"Tak co novýho?" zeptal jsem se.
"Novýho neni na světě nic už dvě miliardy let, všechno jsou to jenom variace na téma uhlík, vodík, kyslík a dusík," odpověděl mi otec. 

Emil Hakl je výborný vypravěč s citem pro detail a obě hlavní postavy jsou skvěle vykresleny de facto jen prostřednictvím vzájemných dialogů ...


Už se moc těším na jeho další knížky, které si rozhodně musím přečíst - Hakl mě totiž opravdu baví ...

Vydalo Argo, Praha 2002.



Pravidla směšného chování


Próza Emila Hakla volně navazuje na autorovu nejúspěšnější knihu O rodičích a dětech. Ve třech příbězích píše vypravěč soukromou kroniku svého dosavadního života.
Nejprve se vydává se dvěma mladšími přáteli vyzkoušet paragliding, aby se napůl v bezmocném závěsu začal přibližovat k vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sama sebe. I v nejsmutnější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a s jazykem i vlastní pamětí zachází se stejnou bravurou jako Hrabalův Hanťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironických glosách a metaforách konstatuje, o co jde outsiderům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou ...
(anotace)

"Směšnost je snaha zachovat si za každou cenu vážnost. Tomu se snažím vyhnout, jak se dá."
Emil Hakl v rozhovoru pro IDnes (7.5.2010)


Jak už bylo uvedeno v anotaci, knihu  Pravidla směšného chování tvoří tři lehce a nenásilně propojené části, které spojuje hlavní postava vypravěče - autorova alter-ega. Jednotlivé příběhy přitom výborně fungují jak samostatně, tak v celkovém kontextu, kdy do sebe v závěru vše krásně zapadne ...
V první části s názvem Jdi vejš! se hlavní hrdina nechá svými mladšími kamarády přemluvit, aby vyzkoušel paragliding. Při letu nad krajinou v okolí Loun pak vzpomíná, jak právě tady před lety sloužil na vojně, vybavuje si konflikty s nadřízenými i setkávání a komplikovaný vztah se svou tehdejší dívkou ...


Druhá část Pravidla směšného chování je svým způsobem dokončením Haklovy knihy O rodičích a dětech - nicméně znalost tohoto románu není v žádném případě podmínkou nebo klíčem ke správnému uchopení tohoto textu. Znovu se tu objevuje postava vypravěčova otce, který se kvůli nádorovému onemocnění ocitá v nemocnici, kam za ním syn dochází na pravidelné návštěvy a pokračují v otcovsko-synovském dialogu ...Otcova schopnost konverzace je ovšem snížená vlivem jeho špatného zdravotního stavu a syn si tudíž "vypomáhá" rozhovory s otcem, které si před časem v jakési osudové předtuše nahrával na diktafon, oživuje si rozmluvy, jež spolu vedli po telefonu, vzpomíná ... Právě v přímé souvislosti s otcovým umíráním pak tato prostřední část získává výrazný existenciální nádech ...


Ve třetí části nazvané Hřbitov na pláži pak hlavní hrdina odjíždí se svými mladšími kamarády do Rumunska a v prostředí delty Dunaje se celá kniha symbolicky uzavírá ... Vypravěč s sebou totiž veze urnu s popelem svého zesnulého otce, který tam chce rozptýlit.

Celou knihu prostupuje téma jakési neschopnosti člověka přiblížit se a otevřít ostatním lidem, ke stěžejním motivům patří také otázka lidské samoty a problémové komunikace (např. se svou přítelkyní tu hlavní hrdina "hovoří" pouze přes sms). Zajímavým motivem je i rozčarování a deziluze generace dnešních padesátníků - na prahu dospělosti se ocitli v éře Husákova socialismu a v současnosti se střetávají s generací dnešních třicátníků, kteří jsou mnohem dravější, sebevědomější a ambicióznější. V tomto smyslu má Haklova kniha zřejmý hořký, smutný až sebetrýznivý podtón.


Originální a poutavá grafická úprava knihy a ilustrace jsou prací Pavla Růta.


Emil Hakl je opravdu výborný vypravěč - vtipný a ironický, všímavý i citlivý, jeho prózy se vyznačují úsporným stylem a ačkoliv se v nich zdánlivě mnoho neděje, rozhodně mají svou dynamiku, protože skvěle pracuje s jazykem a své příběhy staví především na dialogu - přímé řeči. Hakl má dar zachytit zajímavou situaci i zdánlivě banální a prchavý okamžik a adekvátně je literárně zpracovat tak, aby byly čtenářsky atraktivní a nosné. Typické je pro něj také využití řady autobiografických prvků a motivů, ale jak Hakl vtipně  a trefně řekl v jednom rozhovoru: "... když vypravěč konstatuje, že je v řiti, neznamená to, že je v řiti i autor." :-))


Vydalo Argo, Praha 2010.


pátek 27. června 2014

čtvrtek 26. června 2014

Uf ...


... ještě čerstvá, včera podepsaná ...
... od 1.7. začínám pracovat "normálně", na pracovní smlouvu, na dobu neurčitou ...

... po čtrnácti měsících na ÚP to konečně vyšlo
a teď už bude, doufám, všechno tak, jak má ...


... omlouvám se všem těm úředním šimlům
na které jsem byla tak strašně naštvaná
a děkuji své šťastné hvězdě, že je přiměla pracovat opravdu rychle -
stal se zázrak, dotace schválili do měsíce 
a mé katastrofické scénáře se, díkybohu, nenaplnily ...


... loni v srpnu jsem tuhle krásnou lahev dostala od tchána na své pětatřicátiny
a archivovala jsem si ji s tím, že ji vypiju(eme), až podepíšu pracovní smlouvu ...


... teď ten okamžik nastal -
Vive la France!!!


... Jirka šel dneska spát už o půl deváté, protože byl unavený 
a tímpádem  má smůlu  ...

Holt, kdo zaváhá, nepije ... :-))))


Děkuji všem za podporu ♥

Doufám, že hned něco nepos.... :-)))


Ať se vám ve všem daří a mějte krásné léto!!!

Já už ho mám nejkrásnější , ačkoliv dovolená mi kvůli zkušebce asi nehrozí :-))))

Na zdraví!!!!


středa 25. června 2014

Včera jsem měla volno ...


... tak jsem si skočila zase něco vybrat do knihovny ...

... vyzbrojila jsem se seznamem, bo bez taháku ani ránu :-)

Většinu tipů mám ze stránek Magnesia Litera - říkala jsem si, 
že bych se měla podívat, jestli bych se s porotou shodla ...


... a jak vidíte, částečně jsem byla úspěšná -
ne, že by jim došly knihy, ale vyčerpala jsem si limit na výpůjčky :-)


Těším se ... myslím, že hlavně ty Laskavé bohyně budou výživné - skoro 900 stran ...
Ale zase třeba knížka Byly jsme tam taky je příjemně subtilní, 
tak se mi to krásně vykompenzuje ...



Poslední dobou se mi opravdu čte nějak zvlášť dobře, 
možná i proto, že Jirka každý večer kouká na fotbal
a já mám tak o důvod víc zalehnout dřív s nějakou hezkou knížkou ...
Moc teda nechápu, co je tak zajímavého na utkání Honduras - Írán,
ale Mistrovství světa je prý Mistrovství světa :-))

Knihám zdar!!!

úterý 24. června 2014

Putovní ptáček ...




Jan Skácel  Dvakrát čtyři verše

Shýbáš se u cesty pro oblázek
a kdo ti o tom poví
kamínky země této jsou
balvany Sisyfovy

A co ti říci pěkného
aby ten svět byl snažší
laskavá slova jsou vrabečci
ptáčkové drobní a plaší


... naprosto úžasného a křehoulinkého skleněného ptáčka mám od maminky ...
... brousila jsem kolem něj několik let, byl mi slíben až pak někdy ...
... ale když jsem se mamky letos na jaře už asi po třitisícedevětsetpadesátéšesté ptala,
jestli ho opravdu potřebuje,
drahá maminka vyměkla a řekla: Tak si ho vem, prosim tě ...


Tak jsem si ho teda vzala a byla jsem strašně šťastná :-)


Pustila jsem ho i na vzduch, na balkón ...



... ale děsně jsem se bála, že mi frnkne nebo to vezme dolů střemhlav ...



 ... ale nefrnk´ ... jen se trochu ohřál na sluníčku ...


... a jsem fakt zvědavá, jak dlouho ho bude zase ze mně vydyndávat Eliška,
protože už teď po něm zálibně kouká :-)

... a já se jí ani nedivím ...


pondělí 23. června 2014

Škoda jím házet na zeď ...


... tímhle krásným hrachem ...



... tahle jednoletá rostlinka má opravdu nádherné květy ...


... první várku hrášků už jsme sklízeli a Eli je rovnou i baštila - s neuvěřitelnou chutí,
 Budulínek se oproti ní může jít zahrabat zpátky do liščí nory :-)))


... a ještě pár mamčiných bylinek ...







... břečťan taky nahodil krásné nové listy a sluníčko si s nimi hezky pohrálo ...






sobota 21. června 2014

Jiří Hájíček  Dřevěný nůž

... 23/2014 ...




---
perlivej vánek
se zamotal do smutku
nedělních zvonů

lehkej spánek
podlomil kolena
všem štamgastům a židličkám
a stolům

tvá chůze
po návsi
kde deset let
je jeden krok

se zavázanýma očima
bych trefil 
do tvých stop

a ty se zastavíš
a otočíš

na okamžik
nesmrtelná



Soubor dvanácti povídek Dřevěný nůž je po povídkovém souboru Snídaně na refýži a románech Zloději zelených koní a Dobrodruzi hlavního proudu čtvrtou vydanou knihou jihočeského spisovatele Jiřího Hájíčka.


Deset let na malém městě se může nekonečně vléci, nebo uběhnout ve vteřině ... Přes Nový Městec a okolní vesnice se od konce osmdesátých do poloviny devadesátých let minulého století převalí dějiny. Ale to, co otřásá hlavními hrdiny Hájíčkových povídek, jsou v porovnání s tím vlastně banální až všední životní události. Pavel a Libuna, cukrárna na Linecké třídě a kadeřnictví na náměstí, Harry Bouška a jeho mýtus. Hluboce vnitřně prožívané obyčejné věci, bezbranné i životem otlučené postavičky v koloritu jihočeského venkova.
(z anotace ke knize)




Hájíčkovy povídky jsou působivými miniaturami skvěle pracujícími s typickou atmosférou vesnice a maloměsta, jejich postavy jsou v obecném pojetí spíše antihrdinové,  nicméně i ony mají své touhy, sny a iluze o životě.
Dějová linka jejich příběhů není nijak převratná či překvapující, Hájíček se tu soustředí především na detailní drobnokresbu pocitů a nálad svých postav a bez jakýchkoliv ambicí popisovat sociální situaci na dnešním venkově citlivě vykresluje obraz současné vesnice.
Zajímavým zpestřením je spojení mezi jednotlivými povídkami prostřednictvím některých postav, které se vedle té "své" povídky epizodně objevují i v ostatních příbězích. 


Povídky výborně fungují jak samostatně, tak v rámci celého povídkového souboru, jsou prostoupeny zvláštní nostalgií a melancholií, která je pro autora charakteristická. Jiří Hájíček je výborný citlivý vypravěč, má zjevnou snahu vcítit se do svých hrdinů (např. v povídce Koně se mají pohřbívat vypráví očima patnáctileté dívky) a nebýt pouze tím všemocným vypravěčem, který si od svých postav zachovává patřičný odstup. 


Vydal Host - vydavatelství, s.r.o., Brno 2004.

pátek 20. června 2014

Aspoň jednu každý týden ...


... 25/2014 ...

 


... ve školce s obrovskou obálkou na všechny ty "oficiální" výkresy,
které tam za celý rok namalovala 
a spolu s ostatními dětmi je měla postupně vystavené v šatně ....
... spousty a spousty dalších výtvorů z odpoledního tvoření
jsme nosili domů průběžně ...

... první "velký" rok už má skoro za sebou,
tak strašně rychle to uteklo,
najednou mi ta moje malá holčička připadá nějaká veliká ....

... když si vzpomenu na ten první proplakaný týden loni v září,
jsem opravdu šťastná, že jsme vybrali zrovna tuhle skvělou školku
 a že má Eliška tak báječné paní učitelky ...

... ušla obrovský kus cesty, takovou spoustu se toho naučila a tolik toho dokázala ...
... chodí tam s radostí a nadšením, těší se na kamarády 
a moc jí tam chutná, dokonce si chodí přidávat :-))

... z nesmělého introverta, který se mě držel za ruku a nehnul se ode mne,
se mi za ten rok proměnila v sebevědomou uličnici, co jde do všeho po hlavě
a umí se přihlásit o svá práva :-)))
Je tam spokojená a moc šťastná ...

... a já jsem za to nesmírně ráda ...

Čeká ji poslední týden, 
pak už jen 14 dnů v červenci v omezeném provozu
a znovu naostro od září ...

čtvrtek 19. června 2014

Samé dobroty ...


... u našich na zahradě ...
... něco teprve kvete, něco pomalu, ale jistě dozrává, 
něco bude každou chvíli a něco už sklízíme ...
... broskve, jahody, angrešt, bílý, červený a černý rybíz, ostružiny ...