úterý 27. května 2014

Andy Warhol trochu jinak ...

Ve výtvarném umění  se bohužel moc nevyznám a občas z toho mám docela mindrák - nevím, jestli to tak trochu nesouvisí s tím, že sama žádný výtvarný talent nemám a zvládnu namalovat tak maximálně domeček jedním tahem. 
Nešlo mi to opravdu nikdy, ve škole jsem výtvarku neměla ráda, věčně jsem měla polité výkresy, z mých výstupů nikdy nešlo poznat, jaké bylo vlastně zadání a o vystavení obrázku na nástěnce jsem si mohla nechat jen zdát - to už jsem měla větší šanci, že udělám v tělocviku výmyk na hrazdě, a ten jsem bez pomoci nedala nikdy, FAKT NIKDY ... 
V průběhu let jsem se s tím, že neumím kreslit, postupně smířila, dnes už jsem dokonce tak nad věcí, že dokážu beze studu přiznat poměrně krutou, leč pravdivou skutečnost, že mě naše Eliška v malování hravě strčí do kapsy. 
Malovat se už asi nenaučím, ale aspoň se snažím si postupně doplňovat vzdělání a přehled a kromě vyhledávání na netu na to jdu i přes encyklopedie výtvarného umění. Zase jsem třeba vytáhla z knihovny Pijoanovy Dějiny umění, které jsem před lety uzmula babičce.

A tam je to taky - u hesla Andy Warhol v oddíle o Pop-artu obrázek Campbellovy polévky a jedna z mnoha barevných variací portrétu Marilyn Monroe. Takové bylo donedávna mé povědomí o Warholovi - pravda, vystačila jsem si s tím poměrně dlouho, to uznávám  ...
Nijak zvlášť mě tím ale nezaujal - plechovka a ikonická MM ... hmm, dobrý a co jako?

Ale pak jsem na netu objevila jeho módní ilustrace z přelomu padesátých a šedesátých let a ty mi Andyho poněkud zlidštily a přiblížily ... třeba ty černofialové botičky jsou ÚŽASNÉ ♥, nemyslíte? 




Moc se mi líbí taky jeho motýli - motiv, který je u něj poměrně častý
(určitě jste si jich všimli i u dámy s fialovými vlasy výše) ...
... první obrázek z roku 1955, zbývající dva rok 1986 ...




Ač jsou skvělí, doma by mi asi neprošli - Jirka se totiž motýlů bojí :-)) Mám vážné podezření, že je určitě jediný takto postižený nejen v Moravskoslezském kraji, ale i v celé naší republice ...
Tvrdí, že je to proto, že jsou zblízka fakt děsiví, hnusní a mají odporná chlupatá tělíčka  ... Jestli má ta věc nějaké hlubší pozadí, jsem už raději nezkoumala, ale když rozjedu fantazii na plné obrátky, vidím malého bezbranného Juráška, na kterého se někde na louce ve školce v přírodě snáší pod vedením babočky admirála precizně organizované hejno bělásků ... :-)
Každopádně to bude mít ještě hodně těžké, protože Eliška každého motýlka, kterého venku uvidíme, vítá velmi radostnými výkřiky, takže je jen otázkou času, než některého přitáhne domů a to potom nechci vidět jeho, motýla ani sebe, protože to dilema, na čí stranu se postavit - jestli podržet partnera nebo ochránit zvířátko v nesnázích -  si fakt nezávidím ...






... a s tímhle bych asi taky neuspěla ...
... a přitom je to docela vtipné aneb důvodů k oslavě není nikdy dost ...



Navíc, s přicházejícím oteplením je to více než aktuální  - večer se k nám 
kvůli rozsvíceným světlům a otevřeným oknům zase začínají slítat nejrůznější pšury 
(kdo nezná - obecné severomoravské označení pro rozličný okřídlený hmyz) ...
... zrovna včera jsem Jirku slyšela z kuchyně s něčím zápasit a ač samozřejmě vyhrál ten fyzicky silnější, 
soudě podle doprovodných zvuků a výkřiků to muselo být pořádné turbo, takže fakt těžký soupeř...
... však se pak taky náš tatínek tvářil, jako by to tu celé minimálně osvobodil :-))

Toho Andyho je ale fakt škoda - vždyť by to bylo super si přát:
Hezký broučkový den ♥

A  Warholovy parádní šelmy, jakože kočky, vám ukážu zase někdy příště ...

2 komentáře:

  1. Můj strýc se bojí můr - a řeknu ti, že vidět padesátiletého (tehdy) chlapa, jak splašeně běhá po zahradě, to je fakt síla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovedu si to živě představit :-))
      Těch, co nemají rádi můry, znám právě docela hodně - tam to docela chápu, ale ti motýli - to mi fakt hlava nebere :-)

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)