čtvrtek 1. května 2014

100 ...


... ač se to zdá neuvěřitelné, je to tak -
včera jsem tu publikovala svůj 100. (slovy stý :-) autorský příspěvek,

takže mám takové malé výročí ...

Když jsem s blogem v lednu začínala, moc jsem nevěděla, do čeho vlastně jdu a nedávala jsem si příliš velké šance, říkala jsem si, že to prostě jen zkusím ...

Měla jsem za sebou tři roky mateřské  a po jejím skončení jsem  tehdy přes devět měsíců nemohla najít práci ...
V dubnu 2013 měla Eliška tři roky a já jsem začala hledat všude možně, rozesílala životopisy a divila se, proč mě nezvou na žádné pohovory, když na tom se vzděláním a praxí zase tak špatně nejsem ...
Po pěti měsících a nulové zpětné vazbě jsem se hluboce zamyslela a došlo mi, že jsem asi neměla být tak naivní, ba přímo blbá, a psát do životopisu (ve snaze uvádět jen pravdivé informace), že jsem po mateřské ... 
Tak jsem ten údaj smazala a ejhle - konečně mě začali zvát na pohovory ...
Ovšem moje zkušenosti s nimi byly většinou tristní a často jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo plakat ...
Zatímco v období "s mateřskou v životopise" jsem měla jen deprese, že jsem k ničemu, neschopná a zakrnělá - a proto mě asi nechtějí, po osobních střetech s úkazem zvaným oddělení HR se moje už tak nízké sebevědomí snížilo na bod mrazu.
Cítila jsem se zklamaná, znechucená, stará a ponížená - proč se musím, s odpuštěním do prdele, v rámci výběrového řízení na "normálního" knihkupce účastnit nějakého podělaného skupinového úkolu, přirovnávat se ke zvířatům a ještě to smysluplně zdůvodňovat, proč musím odpovídat na stupidní otázky typu: Kde se vidíte za pět let?, proč musím na toto místo projít nějakými tříhodinovými psychotesty a proč mám tím pádem pocit, že jsem si zřejmě spletla dveře a právě procházím prověrkami třetího stupně u BIS nebo se zkouším upíchnout v ochrance prezidenta ... i když to asi ne, to bych musela zvládnout i nějaké fyzické testy ... takže se tím pádem divím, že po mě nechtěli ještě výmik na hrazdě, šplh na laně, hod krikeťákem, vydržet dvacet minut pod vodou a uběhnout půlmaraton ...

Před Vánocemi mě pak na jednom hodinovém pohovoru (kdy jsme si fakt na úrovni příjemně popovídaly a podrobně rozebraly mé vzdělání i pracovní zkušenosti) dorazila  jedna personalistka téměř šeptem proneseným neoficiálním doporučením, abych raději opravdu nikde neventilovala, že mám malé dítě a snažila se to "ututlat" co nejdéle, protože pro personalisty je tento fakt jasný signál k okamžité selekci ... Konstatování, že máme školku a prarodiče v důchodu by prý také považovala za irelevantní, protože se tím údajně ohánějí všechny matky. 
Byla fakt milá, příjemná, štíhlá, krásná, inteligentní, odhadem tak o deset let mladší než já  ... asi jsem jí byla také sympatická a chtěla mi pomoct. 
Ale věřte mi, že jsem v tu chvíli měla chuť dát jí pěstí, jak moc se mě to dotklo ...  a musela jsem se hrozně přemáhat, abych to neudělala, abych zadržela lítost, slzy a vztek ...
Vystudovala jsem vysokou školu, několik let jsem pracovala a zodpovědně a plánově jsem se v jednatřiceti letech rozhodla mít dítě... A teď ho mám zapírat nebo se za něj stydět jen proto, že mě to znevýhodňuje v návratu do práce a prostě proto, že ten z.....ný systém takhle debilně funguje? Byla jsem opravdu zhnusená ...
A největší prdel byla, že ten pohovor byl do obecně prospěšné společnosti, která se mimo jiné zaměřovala na integraci osob znevýhodňovaných na trhu práce - ZTP, 50+, absolventy a ženy, včetně žen po mateřské, takže jsem vlastně byla JEJICH cílová skupina ...

Je to už rok, co jsem v evidenci ÚP a hledání zaměstnání mě po psychické stránce opravdu docela semlelo ... 
Navíc od září začala Eliška chodit do školky a já jsem doma zůstala sama, takže jsem už někdy fakt měla pocit, že mi začíná regulérně hrabat ... Takové to domácí depkaření a sebelítost člověku moc nepřidá a jako cholerický neurotik s nulovým příjmem jsem už, myslím, měla pomalu zaděláno na slušnou diagnózu ...
Věděla jsem, že potřebuji nějakou změnu, nový impuls, nové zkušenosti, že musím nějak smysluplně zaměstnat hlavu ...

A blog mi v tomhle směru opravdu pomohl ... baví mě, těší a v jistém smyslu naplňuje ...
Začala jsem zase víc číst, psát, dívat se kolem sebe, fotit, hledat, nalézat, tvořit, zkrátka víc pracovat na obnově svých mozkových buněk, které během mateřské poněkud strádaly ... :-) 
Jsem klidnější, víc přemýšlím, mám krásně naivní pocit, že dělám něco smysluplného :-)
I když, alespoň pro mě to skutečně smysl má - je to taková moje soukromá psychoterapie ...

Jsem opravdu ráda, že chodíte, čtete a komentujete ... 
fakt mě to nabíjí a dává mi to velkou chuť a sílu do dalšího blogování ...

Moc vám všem děkuju ♥ 


A když teda mám dnes to své malé výročí, tak víte co?
Já dneska půjdu do Ollies a dám si na vás dort!!!
Jen ještě nevím, jestli vyhraje Amadeus ...

nebo čokomalina - to jsou totiž mé dvě stálice ...


Foto: Ollies.cz



Také bych vám všem ráda popřála krásný láskyplný první máj,


mějte se rádi ♥


... a protože šeříky před naším domem rozkvétat teprve začínají,
 vypůjčila jsem si  obrázky na tuhle koláž z mých nejoblíbenějších barev z kyberprostoru,
kde se mimochodem už taky začínám celkem slušně orientovat :-)


Díky, že jste dočetli až sem a ještě malá douška na závěr -


v pondělí po čtyřech letech konečně nastupuji do práce, 


tak na mě myslete a držte, prosím,  pěsti :-)

4 komentáře:

  1. Ahoj Jani,
    hlasuji pro čokomalinu a moc a moc ti držím pěsti. Doufám, že i při práci si najdeš čas na svůj blog:-)
    Též si užij krásný první máj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petrůůů, děkuju ♥
      Zatím netuším, jestli budu zvládat přispívat tak často jako doteď, ale budu se snažit :-)
      P.S. Vyhrála čokomalina :-)

      Vymazat
  2. Jani, moc dobré zamyšlení nad dnešním přístupem firem k matkám na mateřské a vůbec si to pojala moc pěkně, hlavně to malé vítězství na závěr a pozitivní nadhled! Krásný první máj a v pondělí vykroč pravou!!! pa M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, díky moc ♥
      Dám vědět, jak mé zařazení do pracovního procesu probíhá :-)

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)