středa 9. dubna 2014

Petra Soukupová  K moři + Zmizet


V pravidelné rubrice Přečteno jsem se dnes výjimečně rozhodla spojit povídání o dvou knížkách do jednoho příspěvku - společným jmenovatelem je tu jméno jejich autorky.
Důvodem je fakt, že dnes mám v rámci přečtených knih o dvanáct čísel vyšší skóre než je aktuálně na blogu, tím pádem se tu dostávám do skluzu a začínám lehce panikařit - pokud budu totiž ve čtení pokračovat tímhle tempem, nestihnu všechny své čtenářské úlovky roku 2014 uveřejnit (což byl můj prvotní záměr, když jsem s touto rubrikou začínala).
Nerada bych vás na blogu zahlcovala více než jedním knižním příspěvkem týdně (i když se tomu asi z výše zmíněného důvodu občas nevyhnu) - a to hlavně proto, že nemám ambice tu z toho udělat nějaký "pseudorecenzentský" knižní klub. 
Nicméně i kdyby vás zaujala třeba jen jedna jediná kniha z těch, o kterých tu píšu, přinese mi to radost a má to pro mě smysl. 

Takže dnes to bude trochu delší - 12/2014 a 14/2014, 
držte si klobouky, jedeme z kopce ...
... teda vlastně nejdřív K moři :-)

K moři

... 12/2014 ...


Cenou Jiřího Ortena oceněný debut mladé autorky Petry Soukupové ...


Magda, Bára, Jíťa - Petr - Klára, Adéla, Johana
... osudy dvou rodin, spojených v postavě otce Petra ... otec a čtyři rozdílné dcery ...


Útlá novela je rozdělena do tří hlavních kapitol, v nichž jsou jednotlivé podkapitoly vždy uvozeny jménem některé postavy a dění je nahlíženo jejíma očima. V centrální kapitole, nazvané stejně jako celá kniha lakonicky K moři, se pak fatálně osudy všech postav protnou. Ačkoliv je tu zachycen relativně krátký časový úsek dovolené v Chorvatsku se všemi klasickými situacemi a banalitami jako jsou cesta autem, koupání a polehávání na pláži, jídlo, ubytování nebo večerní dovolenkové činnosti, nejzřetelněji tu na pozadí drobných i zásadních konfliktů všech sester a otce, který svou otcovskou roli příliš nezvládá, probleskuje základní sdělení - totiž poukázání na neschopnost jednotlivých postav se k sobě přiblížit. 


První kapitola Petrovy dvě ženy  a závěrečná Zbytky životů pak v dynamické zkratce popisují zásadní životní události jednotlivých postav jako jsou narození dětí, úmrtí blízkých, lásky a důležitá životní rozhodnutí ... 
Vyprávění není rámováno nějakým konkrétním časovým určením, autorka se soustředí pouze na intimní vztahy mezi jednotlivými postavami a prokazuje výborný cit pro detail, když ve střípcích skládá mozaiku všedních zážitků obyčejných lidí a své postavy pozoruje kritickýma očima. 



Poznáváme je především skrze jejich charakterová selhání, životní prohry a slabosti, podvádějí se, nedůvěřují si, nejsou si vzájemně oporou a neumí si projevit jakékoliv city, a to málo pozitivního se v jejich nešťastných životech ztrácí ...


Vypravěčský styl Petry Soukupové je prostý a jednoduchý ... píše v krátkých, úsečných, leč všeříkajících větách ... celá novela má atypickou textovou strukturu a charakterizuje ji zkratkovitost, stručnost a strohost.


Po Martě v roce vetřelce, se kterou jsem měla trochu problém, jsem touhle prvotinou Petry Soukupové nadšená a kdo jste knihu nečetli, vřele vám ji doporučuji, protože je opravdu skvělá!!!


Vydal Host, Brno 2007.



... 14/2014 ...

Zmizet


Druhá kniha Petry Soukupové, oceněná v roce 2010  cenou Magnesia litera,


je souborem tří rozsáhlých povídek (novel).


Soukupová se tu ve všech třech případech stylizuje do dětského hrdiny a jeho očima jednotlivé příběhy vypráví ...


Dětství jejich hrdinů přitom vůbec není šťastné, právě naopak - je plné nejrůznějších traumat a sourozeneckých konfliktů, především o lásku a přízeň vyčerpaných a unavených rodičů, kteří často nemají sílu tyto spory řešit racionálně a spravedlivě.



Nosnými tématy všech tří povídek jsou tak  především problémy v rodinném soužití, ve vztazích mezi rodiči a dětmi, rodiči a prarodiči, dětmi a prarodiči, dále vztahy mezi partnery a mezi sourozenci, vlastními i nevlastními, vztahy dětí s jejich vrstevníky ...



Poměrně úsporným jazykem dokáže autorka tyto mezilidské vztahy a téma odcizení v rodině velmi zručně popsat. V porovnání s jejím debutem a její třetí knihou Marta v roce vetřelce je to nicméně jazyk podstatně bohatší.



Rodinu v úvodní povídce Zmizel fatálně poznamenají dvě tragédie, povídka Na krátko se soustředí na sourozenecký boj mezi pubertální Pavlínou a desetiletým Vojtou, ovlivněný také tím, že oba vyrůstají bez svých otců ... vedlejší dějovou linku pak tvoří generační konflikt mezi jejich maminkou a její matkou. Závěrečná povídka Věneček je sice vyprávěná už dospělou hrdinkou, nicméně těžiště příběhu tkví v jejím dětství a časové roviny se tu prolínají. 



Společným motivem všech tří povídek, které jsou ve své podstatě diametrálně odlišné, je prvek zmizení někoho nebo něčeho, což ostatně vyplývá už ze samotného názvu celého souboru.


Petra Soukupová je skvělá vypravěčka, která má dar vtáhnout čtenáře do děje a zachovat si přitom od svých postav dostatečný odstup a nedat najevo žádné sympatie. Dokáže nalézt potřebné napětí a třecí plochy v každodenních, banálních situacích a vytvořit tak na relativně malém prostoru komorní, ale solidní psychologické drama. 


Je to zkrátka autorka, která by určitě neměla uniknout vaší pozornosti ...

Vydal Host - vydavatelství, s r.o., Brno 2009.



Děkuji všem, kteří zvládli dorolovat až sem :)

2 komentáře:

  1. Zmizet jsem přečetla jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout. Strašně smutný, ale taky strašně pravdivý. Alespoň já mám z dětství podobně bizarní vzpomínky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ty její knihy taky zvládla víceméně na jeden zátah, člověk fakt nemůže přestat číst :-) Soukupová mě opravdu dostala, trochu mi nesedla jen ta Marta v roce vetřelce, ale tyhle dvě si chci určitě koupit domů. Ono je vlastně svým způsobem až fascinující, že v těch jejích knihách vlastně není skoro nic pozitivního ... Tak aspoň smajlíka, ať nekončím tak depresivně :-)

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)