středa 16. dubna 2014

Khaled Hosseini  - 

Tisíce planoucích sluncí


... 13/2014 ...


... za poněkud kýčovitou obálku, odkazující spíše k červené knihovně,
 by nakladatel zasloužil koránem po hlavě :-)

Ale rozhodně se tím nenechte odradit, o dost byste totiž přišli ...


Druhý román Khaleda Hosseiniho je příběhem dvou afgánských žen - Marjam a Lajly, které se stanou manželkami jednoho muže. 
Marjam je nemanželskou dcerou bohatého majitele kina v Herátu a po smrti matky tři legitimní manželky jejího otce rozhodnou, že se musí provdat. Marjamin názor a nesouhlas nikoho nezajímá a tak se v patnácti letech ocitá jako manželka pětačtyřicetiletého obuvníka Rašída v Kábulu ... 
O dvacet let později se pak jeho druhou ženou stává čtrnáctiletá Lajla, dcera pokrokově smýšlejícího učitele, které válka vzala rodiče i oba bratry ...



... dvě ženy, dva diametrálně odlišné životní osudy, které se v jedné chvíli spojí v jeden ... 


I přes počáteční rozpory najde Marjam v Lajle dceru, kterou nikdy neměla, 
a Lajla v Marjam získá matku, jejíž lásku vlastně nikdy nepoznala ....



Na pozadí autenticky vykreslených afgánských reálií, zvyků a celkově stylu života a z hlediska historického kontextu pak v době sovětsko-afgánského válečného konfliktu a od roku 1994 narůstající moci Tálibanu tu Khaled Hosseini bez patosu rozehrává dojemný příběh o silném poutu a přátelství dvou odvážných afgánských žen, snažících se v těžkých podmínkách vyrovnat s neutěšeným postavením, které mají nejen ve společnosti, ale především v rodině, kde jsou proti své vůli nuceny žít ...


Mnohem horší než válečné hrůzy a politické represe, které se kolem Marjam a Lajly dějí, je krutost jejich vlastního manžela, pro něhož téměř nejsou lidskými bytostmi. Jeho bezohlednost, bezcitnost, podlost, neustálé dokazování si moci, kterou nad nimi má, jeho lhostejnost k jejich bolesti, trápení a jakýmkoliv potřebám, neustálé ponižování, bití, psychologická manipulace - to je smutný obraz jejich manželství ...


... no comment ... 


"Každá sněhová vločka je vzdech zklamané ženy někde na světě. 
Všechny ty vzdechy stoupají do nebe, utvoří tam mraky 
a potom se rozpadnou na drobné vločky, 
které se tiše snášejí na lidi dole." 


Všechny postavy jsou výborně vykreslené a Hosseini je skvělý vypravěč ...
Tisíce planoucích sluncí  pro mne bylo takovým malým/velkým zjevením ... Nečetla jsem mnoho knih z islámského prostředí a ten naprosto odlišný kulturní a náboženský kontext, spolu se silně zakořeněnými tradicemi, je pro mne skutečně obtížně pochopit ... nechci tu nijak pateticky moralizovat, ale po přečtení takové knihy si opravdu člověk uvědomí, že může být vděčný za to, kde žije ...

Tisíce planoucích sluncí je jedním slovem NÁDHERA ...

Už se těším na Lovce draků ...

Vydala LEDA spol. s r.o., Praha 2008.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)