úterý 1. dubna 2014

Josef Formánek - Mluviti pravdu

Brutální román o lásce k životu


... 11/2014 ...


V pořadí třetí román Josefa Formánka byl inspirován skutečným životním příběhem Bernarda Marese, jehož matka porodila ve vídeňské tramvaji a protože byl nemanželským dítětem, hned vzápětí ho odložila před jedním z kostelů. Vyrůstal v třebíčském sirotčinci a učil se pekařem. Během války byl řidičem zásobovacích jednotek SS a v koncentračním táboře Mauthausen se fatálně zamiloval do krásné židovské vězeňkyně Sophie Rubensteinové, které pomohl uprchnout. Na sklonku války krátce sloužil jako sovětský tlumočník pod generálem Malinovským v Rudé armádě a po osvobození pak i v československé armádě. Brzy nato se stal nejmladším krajským tajemníkem strany a posléze na dlouhá léta politickým vězněm ... Po intervenci jeho bývalého spoluvězně z Mírova generála Kleina jej pak v roce 1969 na žádost Německého červeného kříže propustili jako posledního německého válečného zajatce z druhé světové války. Bernard vycestoval do Frankfurtu a později strávil pět let ve venezuelském Caracasu, kde pátral po osudech své matky a její rodiny. Stal se milionářem a vrátil se zpět do Čech, aby tu za pomoci mladého spisovatele hledal svou životní lásku Sophii - Bernardovo pouto k ní prochází jako červená niť celým vyprávěním a v mnoha těžkých životních chvílích mu právě myšlenky na ni pomáhaly přežít ...


Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání. 
Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. 
Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál.
Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte.
Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.


Kurzívou psané vsuvky, reflektující myšlenkové pochody spisovatele, vyprávění o Bernardově životě  lehce tříští ... v místy až depresivních výlevech je někdy těžké zachytit myšlenkovou linku a rozpoznat pointu ... 
Nicméně autorské komentáře k vyprávění "vzteklého starce" Bernarda Marese, kterého autor objevil v chatce na smetišti jako svéráznou a podivínskou figurku, mají zcela jistě svůj smysl.
Formánek se v těchto svých vnitřních promluvách stává průvodcem po životních osudech hlavního hrdiny knihy Bernarda Marese - skutečného muže s falešným jménem, ale zároveň mu dobře slouží i pro jeho vlastní vnitřní reflexi.



... ilustroval Dalibor Nesnídal ..


"Nedělalo mu problém mluvit o tom, co špatného udělal sám, ale hrozně nerad mi vyprávěl, co mu způsobili jiní ... Člověk se nejvíce bojí svého ponížení. Jako kdyby ponížení způsobené jinými bytostmi bylo Kainovým znamením."


Na pozadí Bernardových životních osudů a jeho celoživotního hledání smyslu života se navíc Formánkovi podařilo ve zkratce mistrně zachytit, jakými fatálními proměnami prošla naše země ve 20. století ...




Mluviti pravdu je opravdu výborná kniha, z poslední doby jeden z mých nejsilnějších čtenářských zážitků ... Formánek je skvělý vypravěč, v dějové lince zručně střídá klidnější pasáže s gradujícím napětím a intenzitou, vyprávění nemá tzv. hluchá místa a čte se jedním dechem ... navíc jeho postavy jsou mistrně propracované a proto velmi uvěřitelné.

Už jsem si v knihovně rezervovala jeho další knihy, protože Josef Formánek mě fakt baví ... a už vím, proč jsou pořád půjčené a proč Mluviti pravdu musím vrátit už dnes - na knihu je totiž další rezervace ...

Vydal Smart Press, Praha 2008.

2 komentáře:

  1. Jani, ty jsi mě tak nabudila, že si ji normálně hned běžím koupit. V knihovně ji bohužel u nás na JAMU nemají, ale myslím, že tato kniha si zaslouží místo v mojí knihovně doma:-) Díky moc za tip!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, to jsem ráda, určitě do ní jdi :-) Je fakt skvělá, taky se chystám si ji co nejdříve koupit domů :-) Mám půjčeného ještě Prsatého muže, tak pak dám taky vědět ...

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)