středa 30. dubna 2014

Josef Formánek  Létající jaguár


... 16/2014 ...


V roce 2004 se spisovatel Josef Formánek a nakladatel Ivo Železný vsadili, že Formánek zvládne během 12 hodin napsat knihu a Železný ji dokáže za stejnou dobu vytisknout a rozvézt alespoň do dvaceti knihkupectví. 


V noci z 2. na 3. června 2004 pak Josef Formánek za výlohou pražského knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí za přítomnosti veřejnosti napsal za 11 hodin a 19 minut svou druhou knihu. Tu první - román Prsatý muž a zloděj příběhů - přitom psal sedm let. Tomu říkám extrémy :-) 

"Poté, co média oznámila dvojnásobný světový rekord, mne překvapilo množství reakcí. Nadšených i zamítavých. Jedna paní dokonce přišla ještě během mého psaní k výloze knihkupectví na Václaváku a přitiskla na sklo papír se slovem PROČ?" :-)
(z autorova doslovu)


Knihu kouzelně ilustroval Dalibor Nesnídal - 
Formánkův dvorní ilustrátor, a to také v časovém limitu. 


Příběh a okolnosti vzniku této útlé knížečky jsou asi zajímavější než samotný text, ale protože je Josef Formánek výborný a vtipný vypravěč, který umí velmi dobře pracovat s jazykem, nudit se určitě nebudete ...


:-)


Je to nenáročná, milá a příjemná oddechovka, kterou v pohodě zvládnete přečíst za půl hodinky někde u kafe v kavárně a po přečtení ji odložíte s úsměvem na tváři :-)
Jsou chvíle, kdy i tohle bohatě stačí ...



Vydal Smart Press, s r.o., Praha 2007.

úterý 29. dubna 2014

pondělí 28. dubna 2014

Modrooranžová ...



... háčkované kruhové nákrčníky  -  dárek pro moje milé holky Marťu a Markét ♥




... příze Camilla, háček číslo 10 ...

... k tomu náramky na paměťovém drátu a háčkované korálky,
ale o těch až příště ...



pátek 25. dubna 2014

Petra Hůlová  Přes matný sklo

                       Umělohmotný třípokoj

Dnes opět spojení dvou knih v jednom příspěvku, také proto, 
že můj výsledný dojem a pocit z obou knížek je víceméně stejný ...

Takže 15/2014 a 24/2014 ...





Přes matný sklo

... 15/2014 ...

... útlá novela je druhou vydanou knihou mladé spisovatelky Petry Hůlové, 
autorky úspěšného románu Paměť mojí babičce ...


Petra Hůlová tu užívá zdvojenou vyprávěcí perspektivu - vypravěčem je tu jednak mladý muž, jemuž se rozpadl partnerský vztah, žena i s malým synem od něj odešla a on zůstal doma bez práce, a jednak jeho stárnoucí matka, která se po svém vyrovnává s příznaky stárnutí a partnerským nesouladem v mnohaletém manželství ...


Autorka jejich promluvy stylově nijak zvlášť nerozlišuje a místy lze vypravěče identifikovat jen díky odlišnému generickému rodu v příčestí sloves ... myšlenky a úvahy matky a syna jsou si v mnohém podobné ...


... nedorozumění, samota, neupřímnost a sebeklamy, milostné nezdary, míjení se, 
nenaplněná očekávání a zklamání, snaha rodičů ovlivnit osudy svých dětí 
- to jsou hlavní témata této novely.


Dnes vychází relativně dost knih zachycujících komplikované rodinné vztahy a generační konflikty nebo pocity dnešních třicátníků, řešících partnerské krize a syndromy vyhoření, případně sebereflexi žen středního věku, vyrovnávajících se se stárnutím ...
Přes matný sklo je "jen" jednou z mnoha, nijak zásadně nevyniká a řeší tato témata spíše povrchně...



Vydal Torst, Praha 2004.



Umělohmotný třípokoj

... 24/2014 ...

Po úžasné Paměti mojí babičce, výše zmíněné novele Přes matný sklo a románu Cirkus Les Mémoires je novela Umělohmotný třípokoj čtvrtou vydanou knihou Petry Hůlové. V roce 2007 za ni získala Cenu Jiřího Ortena.


Ve své druhé novele sáhla Petra Hůlová po poměrně kontroverzním a šokujícím tématu a přináší tu zpověď třicetileté prostitutky, která poskytuje sexuální služby ve svém privátu. Formou vnitřního monologu, bez jakékoliv výraznější dějové linky, tu Hůlová ve vzpomínkách a úvahách své hrdinky zachycuje svérázný pohled na nejrůznější sexuální praktiky, mezilidské vztahy nebo otázku nevěry. Její vyprávění je monotónní, místy až nezáživné.


Co mě na Umělohmotném třípokoji  docela bavilo, byl autorčin jazykový humor, když s vtipem a nadsázkou použila vynalézavý a originální jazyk, plný metafor, zdrobnělin a svérázných pojmenování - pohlavní orgány tu třeba označuje jako "zandavák" a "rašpli", přičemž generické rody se liší a první výraz je pro dámy a druhý pro pány :-)


Nicméně nemůžu si pomoci, ale jak Přes matný sklo, tak Umělohmotný třípokoj pro mne byly po fenomenální Paměti mojí babičce docela zklamáním. Doma mám ještě Stanici Tajgu, kterou jsem kdysi dostala na Vánoce a zatím nepřečetla, v knihovně mám rezervovanou spisovatelčinu poslední knížku Macocha. Jsem opravdu hodně zvědavá, jaké tyhle dvě budou ... jestli mě mile  překvapí nebo zda v mém soukromém bilancování Petra Hůlová už nepřekoná obrovský potenciál své prvotiny a zůstane pro mě autorkou, která strmě vzhůru vylétla hned na začátku své literární kariéry a jejíž další práce mají už jen sestupnou tendenci.



Vydal Torst, Praha 2006.

čtvrtek 24. dubna 2014

C´est la vie ...



... s Eliškou často venku pozorujeme ptáčky -
nedávno jsme cestou do školky skoro deset minut poslouchaly zpívajícího kosa,
který seděl na obrubníku tak metr a půl od nás, po ránu mu to fakt šlo, 
parádní zážitek ... Eli si na něho vzpomene pokaždé, když teď jdeme okolo :-)

... když opominu ty běžné městské druhy jako jsou holubi, vrabci nebo kosi,
máme tu docela hodně strak a taky kavek ...

... jako tyhle dvě na lampě...
... přistihly jsme je nedávno na procházce právě v důvěrné chvilce 
a to jejich cukrování mi opravdu připadalo jako ze života,
nemyslíte? :-)








středa 23. dubna 2014

Starý Jičín


Na Velikonoční neděli jsme vyrazili na výlet na hrad Starý Jičín, z Ostravy to máme zhruba 40 km a jezdíme tam proto skoro každý rok.
Původně jsme chtěli na Bílou sobotu jet na hrad Šternberk, ale Eliška byla nějaká nachlazená - na druhou stranu se nám nechtělo celé svátky prosedět doma a když se jí udělalo líp, rozhodli jsme se jet aspoň do Jičína, abychom se trochu prošli na čerstvém vzduchu ... příjemný bonus byl, že na hradě se konal malý velikonoční jarmárek.

Starojický nebo Starojičínský kopec má 496 metrů a leží na severozápadním okraji Podradhošťské pahorkatiny. Archeologické nálezy na něm dokládají osídlení už v mladší době bronzové (1200 - 1000 let př.n.l.). Po příchodu Slovanů tu bylo vybudováno hradiště, které chránilo Moravskou bránu ve směru z Moravy do Polska, vedla tu i jedna z větví jantarové stezky.


Lehce zastřená fotka z auta, ale hrad tam je :-)

... cestou nahoru ...




... počasí bylo opět aprílové - chvíli zima, chvíli teplo, chvíli bezvětří, chvíli foukalo,
takže došlo na střídání čepic a postupné rozepínání :-)


... a hezky po žluté ...



Hranolová věž u první (hlavní) brány je nejzachovalejší částí hradní zříceniny - v roce 1996 byla opravena. V přízemí je menší hradní restaurace a nahoře je vyhlídka s dalekohledy a expozice zbraní a dokumentů, vztahujících se k hradu a panství Starý Jičín.



Někdy kolem roku 1230 získal panství Starý Jičín Arnold z Hückeswagenu (pozdější zakladatel hradu a panství Hukvaldy). První písemná zmínka o hradu je z roku 1240. Počátkem 14. století se stal majetkem pánů z Kravař. Husitské války Starý Jičín přestál bez větších škod a v průběhu 15. století se tu vystřídali pánové z Cimburka, Boskovic, od Sv. Jiří a Pezinku a z Kunovic. Roku 1500 pak hrad koupili Žerotínové, kteří ho rozšiřovali a přestavovali; přišli o něj v průběhu třicetileté války. Během ní byl Starý Jičín střídavě obsazován vojsky obou stran a jeho majitelé se rychle střídali, po jejím skončení sloužil jako vězení a špitál. Od roku 1670 hrad ale nezadržitelně chátral, byly tu provedeny jen základní udržovací a zabezpečovací práce a žádný z jeho pozdějších majitelů už neměl zájem do objektu výrazněji investovat. Hrad ničily požáry a také potřeba stavebního materiálu, takže byly hradby postupně rozebírány. 
Posledním soukromým majitelem Starého Jičína byl dr. Bedřich Deym ze Stříteže, který jej koupil v roce 1906. V zrekonstruování objektu mu ale zabránila první světová válka a nedostatek finančních prostředků. Dnes je hradní zřícenina v majetku státu.



... nejvýraznější dominanta hradu, viditelná už zdálky - zbytek severního paláce ...


... skvělá volba do aktuálního počasí - na jarmárku si Eli vybrala větrník ...


... a hned mi s ním na hradbách narušovala panoramata :-)



... takhle s odstupem jsou ta řepková pole  v krajině nádherná, 
zblízka už ten jejich typický odér snáším hůř :-)



... obranná zeď se střílnami na nádvoří ...


... hranolová věž z vyhlídky u zbytků severního paláce ...


... pidijarmárek v akci ...



... z první fotky to sice vypadá, jako když Jirka s Eli "to", 
ale oni "neto" - jen zkoumali kopřivy a hluchavky ...


... v západním paláci se proháněla koza s kůzletem,
jestli to bylo v rámci jarmárku nebo je to stálý inventář, netuším  ...








... zbytky Žerotínského paláce ...



... prolézání zříceniny je místy opravdu náročné aneb malý strašpytel v akci ...








... pohled na vnitřní část hradu z jižního čela ...




... nohy Elišku paradoxně rozbolely až cestou dolů,
ale soudě podle jejího výrazu to byla jen záminka,
jak si zapřáhnout tatínka :-)






Jestli budete mít cestu kolem, určitě se na Starém Jičíně zastavte - výstup nahoru není náročný, zřícenina je krásná, vstup do hradního areálu je zdarma (zpoplatněná je jen hranolová věž s dalekohledy), občerstvení i posezení na hradě je. Terén uvnitř zříceniny je sice náročnější - opravdu to chce pevné boty a rozhodně to není dobrý tip na rehabilitační procházku po operaci kolene nebo kyčle, nicméně v rámci možností udržovaný je a mezi námi - vstup na vlastní nebezpečí je přece romantika jak blázen :-)