středa 26. března 2014

Irena Dousková - Oněgin byl Rusák

... 10/2014 ...
... další položka mého letošního čtenářského deníku ...


Volné pokračování notoricky známé knížky Hrdý Budžes
proslavené především geniální divadelní dramatizací s Bárou Hrzánovou v hlavní roli.

"Helenka Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět.
Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic ze své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě."
(z anotace ke knize)


Vzhledem k faktu, že hlavní hrdinka je o pár let starší, získalo její vyprávění formou vnitřního monologu další rozměr a Helenka jako postpubertální gymnazistka tak logicky vnímá svět okolo vyzrálejšíma očima, nicméně stále s lehkou naivitou náctiletých ... řeší první velkou lásku a zklamání, s tím spojené citové zmatky a rozčarování, pokouší se realizovat psaním básní ...
Velký prostor dostávají její spolužáci z gymnázia - Jůlie Molová, Richard Schlesinger, Pavel Havlíček nebo Honza Kaplan, který Helenu tajně miluje, zatímco ona se trápí kvůli konci svého vztahu se spolužákem Antošou a signály, které k ní Honza vysílá, nevidí a všechno si uvědomí až příliš pozdě ...



Silnou vedlejší dějovou linkou jsou pak Helenčiny konflikty s nešťastnou matkou (zatímco v Hrdém Budžesovi o ní Helenka hovořila jako o Kačence, teď už je to "jen" máma), která své životní problémy, nezdary a zklamání řeší alkoholem a při konfrontacích s pubertální dcerou se zmůže jen na křik a hysterii. Postava otce ustoupila do pozadí - na rozdíl od své ženy o milovanou práci nepřišel a dojíždí z Prahy do ničínského divadla, zatímco ona se živí obcházením školek a domovů důchodců s pásmem pohádek a básniček a trpí.
Helenčin biologický otec Freistein se v závěru knihy připomene vtipným dopisem:

Milá Kačenko,
jestli se nemýlím, měla Helenka teď někdy (myslím, že 13.8.) osmnácté narozeniny. Celá dlouhá léta jsem, mnohdy za cenu nemalých obtíží, pravidelně posílal příspěvek na její výživu. Vzhledem k tomu, že už je jí krásných osmnáct let, končím. Dál ať se o vás stará zase někdo jiný, třeba pánbůh.
Srdečně zdraví
Karel Freistein


Příjemná kniha, která není prvoplánově vtipná ani třeskutě zábavná ... její hlavní přednosti tkví v ironickém, lehce humorném, posmutnělém a místy až melancholickém způsobu vyprávění, který Irena Dousková umí opravdu dobře.



Vydalo Druhé město, Brno 2006.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)