neděle 30. března 2014

Turista ve vlastním městě ...


Ostrava- Poruba
Hlavní třída


Každého půl roku se pravidelně potkáváme se dvěma nejlepšími kamarádkami z vysoké školy a protože jsme rozeseté po celé republice, střídáme lokace Brno-Ostrava-Praha. 
Tenhle víkend to padlo na Ostravu ...
Bývá to náročné ... litry vína, kvanta jídla a od pátečního odpoledne do nedělního dopoledne totálně vykecaná díra do hlavy, jak se snažíme si sdělit všechno důležité, co se za ten poslední půlrok stalo a co je nutné rozebrat osobně z očí v oči, protože na to maily ani telefony nestačí ...




Jsem neskonale šťastná, že se nám pořád i po těch letech daří tuhle tradici našich setkávání udržovat, protože to jsou skvělé a báječné ženské a vždycky to je tak, jako bychom se naposledy viděly včera a ne před půl rokem ... 
Jsem moc ráda, že je mám ♥



Když přijely, chtěla jsem jim ukázat, že i Ostrava má svůj krásný obrovský bulvár francouzského typu a vzala jsem je na Hlavní třídu ...





Po chvíli jsme se potkaly s další mou blízkou duší (♥),
 která to sem má opravdu kousek a vydaly se na kafe ...



Dortíky v cukrárně Ollies jsou tak luxusní, 
že jsme se na ně hned vrhly a vyfotit jsem je zvládla, až už skoro nebyly ...







Sorela aneb socialistický realismus v praxi ...











 Krásný víkend to byl ...
díky, holky ♥

pátek 28. března 2014

středa 26. března 2014

Irena Dousková - Oněgin byl Rusák

... 10/2014 ...
... další položka mého letošního čtenářského deníku ...


Volné pokračování notoricky známé knížky Hrdý Budžes
proslavené především geniální divadelní dramatizací s Bárou Hrzánovou v hlavní roli.

"Helenka Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět.
Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic ze své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě."
(z anotace ke knize)


Vzhledem k faktu, že hlavní hrdinka je o pár let starší, získalo její vyprávění formou vnitřního monologu další rozměr a Helenka jako postpubertální gymnazistka tak logicky vnímá svět okolo vyzrálejšíma očima, nicméně stále s lehkou naivitou náctiletých ... řeší první velkou lásku a zklamání, s tím spojené citové zmatky a rozčarování, pokouší se realizovat psaním básní ...
Velký prostor dostávají její spolužáci z gymnázia - Jůlie Molová, Richard Schlesinger, Pavel Havlíček nebo Honza Kaplan, který Helenu tajně miluje, zatímco ona se trápí kvůli konci svého vztahu se spolužákem Antošou a signály, které k ní Honza vysílá, nevidí a všechno si uvědomí až příliš pozdě ...



Silnou vedlejší dějovou linkou jsou pak Helenčiny konflikty s nešťastnou matkou (zatímco v Hrdém Budžesovi o ní Helenka hovořila jako o Kačence, teď už je to "jen" máma), která své životní problémy, nezdary a zklamání řeší alkoholem a při konfrontacích s pubertální dcerou se zmůže jen na křik a hysterii. Postava otce ustoupila do pozadí - na rozdíl od své ženy o milovanou práci nepřišel a dojíždí z Prahy do ničínského divadla, zatímco ona se živí obcházením školek a domovů důchodců s pásmem pohádek a básniček a trpí.
Helenčin biologický otec Freistein se v závěru knihy připomene vtipným dopisem:

Milá Kačenko,
jestli se nemýlím, měla Helenka teď někdy (myslím, že 13.8.) osmnácté narozeniny. Celá dlouhá léta jsem, mnohdy za cenu nemalých obtíží, pravidelně posílal příspěvek na její výživu. Vzhledem k tomu, že už je jí krásných osmnáct let, končím. Dál ať se o vás stará zase někdo jiný, třeba pánbůh.
Srdečně zdraví
Karel Freistein


Příjemná kniha, která není prvoplánově vtipná ani třeskutě zábavná ... její hlavní přednosti tkví v ironickém, lehce humorném, posmutnělém a místy až melancholickém způsobu vyprávění, který Irena Dousková umí opravdu dobře.



Vydalo Druhé město, Brno 2006.

pondělí 24. března 2014

Dnes má narozeniny ...



... moje maminka ...

1978


Tak krásné narozeniny, mami

neděle 23. března 2014

pátek 21. března 2014

Aspoň jednu každý týden ...

... 12/2014 ...


... druhý den doma s nachlazením ...
... tak se bavíme čtením o zvířátkách ...

"Mami, žralok žije v moři nebo v řece?"
"V moři."
"Tak jsem měla pravdu, že v moři ... víš, panenka říkala, že v řece nebo akvárku, to je ťula."

Myslím, že by si panenka občas měla číst s námi, ať si rozšíří obzory ... :-)

čtvrtek 20. března 2014

Máme novou židli ...



... musela jsem vám ji vyfotit ze dvou úhlů kvůli světlu ...


... výhra ze soutěže na Bářině blogu ...
(Překrásné fotky Barbory Grünwaldové můžete koupit třeba tu ...)

... zatím ještě nevisí, ale chodíme na ni pořád koukat  -
dokonce i J., který by měl nejraději čisté bílé zdi nebo by si vystačil s nástěnnou mapou světa, 
se u fotky zamyšleně zastavuje a kochá se :-) A prý se mu moc líbí ...

... mám z ní ohromnou radost ...

Baru, díky ♥

středa 19. března 2014

Miloš Urban  

Mrtvý holky: 10 divných povídek

... 9/2014 ...


Povídkový soubor Miloše Urbana tvoří deset povídek z let 2002 až 2006, z nichž některé byly psány na zakázku a byly publikovány v domácích i zahraničních časopisech a povídkových souborech, jiné psal autor "do šuplíku". Pro sbírku Mrtvý holky, kde jsou řazeny chronologicky podle doby svého vzniku, je pak Urban lehce pozměnil a upravil.



Miloš Urban patří k nejoriginálnějším současným autorům a jeho tvorba se vyznačuje svébytnou poetikou a mnohovrstevnatostí, která sluší především jeho románům, ale nalezneme ji i v těchto povídkách.  


Jejich děj je většinou zasazen do současného městského prostředí, ale výraznými a signifikantními kulisami příběhů tu jsou i starý zámek nebo les; v popisu prostředí a vytváření patřičné atmosféry je přitom Miloš Urban skutečně mistrem.


Pro Urbana jsou charakteristické podivínské postavy, trpící nejrůznějšími obsesemi, traumaty a úchylkami, časté jsou různé erotické motivy a scény a také disharmonické partnerské vztahy, které řeší i v těchto povídkách.


Bizarnímu partnerství mezi mužem a ženou jsou věnovány především povídky Běloruska,  Faun nebo Vlasytragikomické prvky se objevují v příbězích Pražské Jezulátko a Smrtečka, k žánru horroru zase odkazují povídky To strašný kouzlo podzimu a Štědrá noc baronky z Erbannu (ta je dokonce věnována E. A. P. a K. J. E.). Z formálního hlediska se ze souboru vymyká povídka Záznam rozhovoru se ženou středního věku, která je čistým dialogem.



Některé z povídek neměly v mých očích dostatečně silnou zápletku a poutavý příběh, po řemeslné stránce je ale Urbanovo vyprávění i tady velmi čtivé ... možnou příčinou může být i omezená délka těchto mikropříběhů, autorovy románové práce totiž dokazují, že silný příběh a propracovaný děj je naopak jeho výraznou doménou.


Mrtvý holky vám nicméně vřele doporučuji, 
protože každé setkání s Milošem Urbanem podle mne přináší nevšední zážitek ....



Vydalo Argo, Praha 2007.
Obálka, ilustrace a grafická úprava již tradičně Pavel Růt. 

úterý 18. března 2014

Háčkované košíky ...




... do červené koupelny ...



... doufám, že v Dejvicích udělají radost ♥