čtvrtek 27. února 2014

Gustav Meyrink - Golem 

... 5/2014 ...


Golema mám v knihovně už několik let ... a nepopírám, že jsem si ho z ní teď vytahovala s určitou dávkou sebezapření a zároveň lehkým pocitem viny, protože jsem se ho pokoušela číst už kdysi, ale dál než za prvních pár stránek jsem se nedostala ... nějak jsem se tím nemohla prokousat, nebavilo mě to, prostě žádné jiskření, žádný kontakt ....
... nebudeme si nalhávat, že Golem je nějaká pohodová oddechovka, to ani náhodou ...
... je to bezesporu dílo velmi specifické, zvláštní, mysteriózní, těžce uchopitelné a náročné, orientace v ději a všech nuancích knihy je opravdu složitá ...

... nicméně člověk si má před sebe klást výzvy - dala jsem Meyrinkovi druhou šanci a tentokrát to klaplo :) 
S očekáváním toho nejhoršího jsem pak paradoxně Golema přečetla téměř na jeden zátah ...


... tísnivou, místy až děsivou, snovou a temnou atmosféru Starého židovského města se Meyrinkovi podařilo vykreslit naprosto dokonale ...
... spousta složitých metafor, nedořešených záhad a nevyřčených vysvětlení zase dává čtenářské fantazii ideální prostor pro zapojení mozkových závitů ...
Zkuste to, myslím, že to opravdu stojí za to :)


A o čem že ten Golem vlastně je? 

Když lidé vstanou ze svých loží, mylně se domnívají, že ze sebe setřásli spánek, a nevědí přitom, že se stali obětí svých smyslů a kořistí nového spánku, jenž je daleko hlubší než ten, jemuž právě unikli.“ 



A ještě malá kulturní vložka:
Gustav Meyrink (19.1.1868 - 4.12.1935) objevil Prahu v roce 1885 a protože byl nemanželským synem vídeňské herečky Marie Meyerové a württemberského ministra Karla, svobodného pána von Varnbühler von und zu Hemmingen, založil tu o několik let později díky štědré pomoci svého otce bankovní dům. Velmi kriticky se tehdy stavěl k pražské německé společnosti a kvůli četným nepřátelům byl obviněn z bankovních podvodů; přestože se prokázala jeho nevina, z Prahy byl vyštván. Žil nějakou dobu ve Vídni, cestoval po Evropě a v roce 1911 se se svou druhou manželkou usadil ve Starnbergu u Starnberského jezera poblíž Mnichova. Svůj dům, jako vzpomínku na Prahu, pojmenoval "U Poslední lucerny" - tak se totiž jmenoval mystický dům v pražském podhradí, který byl vestavěn do hradební zdi a který bylo možno spatřit jen za určitých nocí - údajně šlo o jedno z několika pražských míst, jímž lze podle pověsti vstoupit do astrálu. 
Meyrink svou fascinaci okultismem a mysticismem vždy spojoval právě s Prahou a byl také spoluzakladatelem a předsedou Lóže u Modré hvězdy, kam patřil i Julius Zeyer. 
Svůj život Gustav Meyrink ukončil z vlastního rozhodnutí - den před svou smrtí se rozloučil  s rodinou a přáteli, zaujal jogínskou pozici a při východu slunce 4. 12. 1932 zemřel. 

Husté, co? :)

Přeložil Jiří Mlíkovský.
Vydal Československý spisovatel, Praha 2010. 

6 komentářů:

  1. Všechno má svůj čas, i kniha :-) Taky jsem jich několik musela odložit a vrátila se k nim až později.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, filozofie druhých šancí má něco do sebe, a to nejen v životě obecně, ale osvědčila se mi opakovaně i u těch knih nebo u filmů :)

      Vymazat
  2. „Když lidé vstanou ze svých loží, mylně se domnívají, že ze sebe setřásli spánek, a nevědí přitom, že se stali obětí svých smyslů a kořistí nového spánku, jenž je daleko hlubší než ten, jemuž právě unikli.“

    Takže Matrix nebyl zase tak originální, co? ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně jsi mě nalákala, jdu se hned mrknout do antikvariátu, jestli knížku nemají....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hodně štěstí, ať ji seženeš :) Já ji mám z Levných knih, podle webovek ji mají v Brně už jenom v Avion Shopping Parku. Takže v centru jedině ty akntikvariáty.

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a za všechny Vaše milé komentáře :)