pátek 31. ledna 2014


Aspoň jednu každý týden ...

... 5/2014 ...

... nejdřív se tvářila vážně...


... ale pak roztála ...






... hezky se usměj ...


... a stačilo, mami ...




čtvrtek 30. ledna 2014

Znám jednu dívku, ta má granáty, má granáty ...



Tu trochu parafráze mi snad Bedřich promine :)


Máte rádi granátová jablka? Já opravdu moc a mám to štěstí, že můj muž nemá rád žádné ovoce se zrníčky, protože mu vadí, že to leze do zubů, a Eliška jim zatím na chuť nepřišla - tímpádem zůstane víc pro mě :))
Ať žijí sobecké matky! :))


Tak zrovna tady tohle jsem měla naposledy ... Nelekejte se, nemám ambice vám tu psát o tom, co jsem kdy snědla, případně jaké z toho mám výčitky:) Jen mě napadlo, že granátová jablka jsou docela zajímavé ovoce a v našich zeměpisných šířkách trochu té exotiky v jídle nikdy neuškodí, nemám pravdu? 

Tak si pojďme dát trochu toho moudra z Wikipedie, ať můžete v rámci konverzace machrovat :)

Granátová jablka jsou plody Granátovníku obecného (latinsky Punica granatum), ve starší české literatuře se někdy uvádí jako Marhaník granátový. Granátovníky rostou hlavně v oblasti Středozemního moře, ale pěstují se také v USA, Indii, Argentině a po celé Asii. Nejkvalitnější jsou údajně plody z Íránu a jejich hlavní sklizeň probíhá od září do listopadu. V jednom zhruba dvanácticentimetrovém plodu obvykle bývá přes 600 semen. 
Granátová jablka mají zhruba 77% vody, dále vápník, fosfor, železo, hořčík, velké množství sodíku a draslíku (proto jsou vhodná pro sportovce, těžce pracující, osoby s horečkou nebo lidi pracující v horku, protože právě ti potem a vyšším příjmem tekutin ztrácejí minerály). 
Mají také protizánětlivý a antioxidační účinek, pomáhají v prevenci a léčbě nemocí horních cest dýchacích a podle amerických vědců také jako přírodní prevence rakoviny prsu nebo prostaty.

Ač ve Starém zákoně není jablko prvotního hříchu blíže specifikováno, ve výtvarném umění bývá často vyobrazeno jako granátové a Adam s Evou stojí obvykle pod granátovníkem. Granátové jablko je ale také symbolem vzkříšení Krista a na starých malbách granátovník často vyjadřuje čistotu Panny Marie.
V antickém Řecku drželi granátové jablko v podsvětí Hádes a Persefoné a svou úlohu sehrálo i při Paridově soudu, když pomocí něj zvolil Afrodíté nejkrásnější bohyní.

A při debatě s etymologem můžete oslnit tím, že budete vědět následující - latinský termín granum znamená zrnko a užívá se jako označení drobné váhové jednotky, zejména pro drahé kovy.
Na základě podobnosti se seschlým granátovým jablkem bylo z výrazu granatus odvozeno slovo hranatý.
V mnoha jazycích byla také podle tvaru granátového jablka pojmenována tříštivá střela - tedy granát
Podle temně červené barvy granátových semen, jejich podobného tvaru a velikosti byly také pojmenovány drahokamy pyropy, které pocházely z nalezišť v Čechách, jako český granát.





... granátová jablka jsou vzhledově na první pohled nic moc, ale když se rozkrojí, je to krása ...





... a přichází nejméně oblíbená část - vyloupat zrníčka ...


... ale ten výsledek pak stojí za to ... já je mám nejraději jen tak samotná, ale výborná jsou do ovocných salátů, do bílého jogurtu nebo pod maso ... a samozřejmě je skvělá také šťáva z granátových jablek, která se používá do různých džusů nebo třeba jako sirup grenadina v koktejlech ... to jsem ale v domácích podmínkách ještě nezkoušela :)

Ale chystám se na tohle, tak pak dám vědět :)


Tak si nějaké to jablíčko kupte a dobrou chuť :)



středa 29. ledna 2014

úterý 28. ledna 2014


Glasraum


... 3/2014 ...

... na přání od Ježíška ...



O knize vystudovaného zoologa a univerzitního profesora Simona Mawera toho bylo už napsáno spoustu ... velmi sledovaná byla kauza jeho sporu s potomky rodiny Tugendhatových, konkrétně s dcerou původních majitelů a stavebníků vily Fritze a Grety Tugendhatových, paní Danielou Hammer-Tugendhat, která proti Mawerově knize v českých médiích vystupovala poměrně ostře - všeříkající rozhovor s ní třeba tady ...





Simon Mawer se následně třeba  v tomto rozhovoru obhajoval především svým nepopiratelným právem na autorskou licenci ...



Pro mne z pohledu čtenáře, oproštěného od jakýchkoliv novinářsky vděčných konfrontací a fabulací,  byl Skleněný pokoj především čtivým a poutavým příběhem, jehož aktéři na pozadí tragických dějinných událostí prožívají více než zajímavé životní osudy ...

Liesel a Viktor Landauerovi, Hana Hanáková nebo Kata Kalman jsou velmi dobře propracované postavy a motivace jejich chování a životních postojů jsou pochopitelné a uvěřitelné ... zvýšený důraz na sexualitu hlavních postav, který může někomu připadat nepatřičný a za daných okolností možná až extrémní, pro mne rušivým elementem rozhodně nebyl :)



... překvapením  byly skvěle napsané a plastické popisy jednotlivých částí vily ...




... i přes relativně rozporuplné reakce má Skleněný pokoj na České bibliografické databázi velmi vysoké hodnocení - 91%, což koneckonců také o lecčems vypovídá ...


... pro mne byl rozhodně skvělým a osvěžujícím čtenářským zážitkem a kdo jste knihu ještě nečetli, rozhodně doporučuji ...

neděle 26. ledna 2014

Nobody can eat fifty eggs ...

... dokázal to jen jeden muž -  Paul Newman :)) Dnes by měl 89. narozeniny ...











S herečkou Joanne Woodward se Paul oženil v roce 1958 a manželství jim vydrželo
padesát let, až do jeho smrti 26. 9. 2008.










Natočili spolu řadu snímků, ve čtyřech celovečerních filmech (a jednom televizním)
 pak Paul Joanne i režíroval.



Ani s přibývajícími lety neztrácel své pověstné charisma a šarm ... 



 ... a vždycky ho spolehlivě prozradily jeho blankytně modré oči ...



... z těch si ovšem dokázal sebeironicky dělat legraci - známá je jeho věta
"Here lies Paul Newman, who died a failure because his eyes turned brown.",
kterou chtěl použít jako svůj epitaf :)))


Hned čtyři z jeho filmů patří mezi moje absolutní srdcovky: 
western Hombre z roku 1967, 




nesmrtelný Frajer Luke a jeho padesát vajec ...





... a samozřejmě Butch Cassidy a Sundance Kid ...


... rozpustilá etudka na kole s Katharine Ross, doprovázená chytlavou písničkou B. J. Thomase
Raindrops Keep Fallin´ On My Head, je prostě báječná ... 
...chtěla jsem vám tu scénu najít celou, ale na webu je jen v nepříliš kvalitní verzi, 
takže aspoň takto:





Díky, Paule ♥

... a hezké narozeniny ...




sobota 25. ledna 2014


Aspoň jednu každý týden ...

... 4/2014 ...

V pátek chodí Eli ze školky už po o a spánkový deficit pak dospává doma :)





pátek 24. ledna 2014

Paní s kočičkou ...


Asi před dvěma lety jsem dostala jednu úžasnou plstěnou brož ...
Je krásná, je vtipná, je roztomilá, je mile naivní a hlavně je kočičková - a já mám kočičkové věci hóóódně ráda :)
Jen jsem si s ní prostě nějakou dobu nevěděla rady ... ležela mi ve šperkovnici jen tak ladem, občas jsem na ni koukla, jak se má a jestli ještě žije ...a zase jsem šuplík zavřela, protože jsem jednoduše pořádně netušila, kam s ní ... brože jsem do té doby moc nenosila (ačkoliv jich pár vlastním) a mezi námi - taky jsem se trochu bála, že s ní budu ve svých pětatřiceti vypadat poněkud nepatřičně a hloupě, velmi eufemisticky řečeno ... :)

Ale jednoho krásného loňského podzimního dne jsem si oblékala kabát a měla jsem nějakou dobrou náladu a najednou mě to trklo, něco mě osvítilo, vzpomněla jsem si na ni a už jsem věděla, kam s ní ... semhle:



Nepopírám, že jsem  na poprvé z domu vycházela s lehkou nejistotou, co jako lidi na to ... taky je pravda, že od té doby, co ji nosím, jsem pár pobavených úsměvů a nevěřícných pohledů už zaregistrovala ... dokonce i moje vlastní mamka na první dobrou s takovým tím výrazem "to jako myslíš vážně???" v očích prohlásila, že je teda dost infantilní - ale naštěstí jí i ona časem přišla na chuť a já se jí tak nemusím zřeknout - ani brože, ani mamky :))

A co z toho jako vyplývá? Že já jsem se tedy, prosím pěkně, rozhodla, že pro letošní zimní sezónu budu
paní s kočičkou a upřímně - prdím na to, co si lidé okolo myslí ... mám z ní velikou radost a kočička určitě taky, že jsem ji konečně někam vytáhla ..
A tuhle sezónu, co se zatím jako zima jen tváří, si spolu prostě užijeme a ne že ne!!! :)




Takže až někde v Ostravě a okolí potkáte paní s černou srdíčkovou zelenookou kočičkou 
na kabátě, 
jsem to na tuty já :)

A koho by to zajímalo, tak čičina (spolu s další všemožnou roztomilou plstěnou havětí v přestrojení za brože) je k dostání tady tu :)

čtvrtek 23. ledna 2014

Že by už...



... tak jen houšť, jen houšť :))


... Eli mi cestou do školky nadšeně hlásila, že umí lyžovat aneb dětská fantazie je opravdu nezměrná a síla vůle udělá hodně :)) Samozřejmě na lyžích v životě nestála a my taky nelyžujeme ...dokonce přemýšlím, jestli vůbec někdy někoho viděla naživo lyžovat, protože tím, že zimním sportům neholdujeme, jezdíme na hory jaro-léto-podzim a spíš túrujeme ...
Když jsem jí opatrně řekla, že teda nevím o tom, že bychom ji učili lyžovat, byla její argumentace téměř neprůstřelná:  Ale mami, já už jsem přece velká a nebojím se, že spadnu, takže umím lyžovat!!!



... Co chcete na tohle říct? :)

středa 22. ledna 2014

Ach jo ...



... včera cestou do školky ...



                           ... tenhle způsob ledna zdá se mi býti poněkud nešťastným ...




úterý 21. ledna 2014

BR ...


Básníka, překladatele a grafika Bohuslava Reynka vyfotila v kuchyni jeho domu v Petrkově v roce 1967 fotografka Dagmar Hochová ...
V té době už byl vdovcem, jeho žena - básnířka Suzanne Renaud, se kterou byl ženatý osmatřicet let, zemřela v roce 1964. Pětasedmdesátiletý Reynek měl tehdy před sebou ještě čtyři roky života ...





Černobílou pohlednici mi z kroměřížské výstavy jeho grafik Petr poslal v létě 2011 a od té doby ji často používám jako záložku do knížek, začíná to už na ní být vidět ...
Mám ten obrázek drobného a do sebe schouleného stařečka moc ráda. 
Pokaždé, když se na něj podívám, mám nutkání se lehce pousmát a ač se to může někomu zdát sentimentální a patetické, ta fotka mě opravdu dojímá  ... nevím, jestli je to pro způsob, jakým Reynek sedí na vysokém štokrlátku a soustředěně pracuje, nebo za to mohou omšelá kamna vedle něj, jeho staré bačkory, ošoupané manžestráky, snubní prsten na vrásčité ruce, šedivá skloněná hlava a tvář s kulatými brejličkami naplněná pokorou a vyzařující vnitřní klid ... křehkost, něha a pohlazení ...

Tady ještě jedna fotka z té série ...

Přivolávám sníh :)


JITRO V ZIMĚ

Zima na hromádky smetla,
jako opatrná žena,
v kraji zasněženém světla
bolestná a udivená.

Září předjitřní vesnice
oken zrny studenými
jako hrozny, jak pšenice
nahrnutá loktem zimy.

Jasem obilí a vína
v sad svůj ledový zaklíná
sladké ptáky nadějí;

než se slétnou z mlh a trní,
tváře zsinalé jim zrní
do nicoty rozvějí.




STOPY

Jsou stopy. Stopy neznámé.
Jdou, jdeme. S nimi hledáme,
led míjíme a úskalí.

Pat jamky, prstů obrysy.
Kříž stop. Už nikdo nevisí.
Spadaly rány, zčernaly.

Zapadly rány do bláta.
Je stezka stop. Je zavátá.
Váhavé kroky utonou.

Jsou jiné. Nové, ne nové.
Je hvězda. Jdou tři Králové
pod Herodovou oblohou.



A musím se vám ještě k něčemu přiznat - pokaždé, když jsem vzala tu pohlednici do rukou, mě děsně zajímalo, na čem pracuje - jestli píše báseň, dělá nějaký náčrt ke svým grafikám, prostě co to zrovna tvoří ...říkala jsem si: Škoda, že je TO NĚCO v jeho rukou otočeno za světlem ... a pak jsem na to jednoho dne přišla ...